Teda, pane Horenský, tohleto zveršovat? Zůstávám beze slov :-)

V současné době nenavštěvuji Univerzitu třetího věku z důvodu, že podnikám a časově bych to nestíhala. Ale jakmile skončím se svou prací budu u nás v Plzni Univerzitu navštěvovat. Zajímám se o historii a dějiny umění.

Jo a minulý článek Moře to mě baví. Hledala jsem toho tvora...

Já se vozívala jen na Čezetě, Jávě, skútru a Pionýru, ale moc se mi to líbilo. S jízdou v autě se to nedá srovnat. Dovedu si představit, jaké je to na takové mašině, ale je mi jasné, že se na ní nesvezu. I když, synovec je motorkář ...

Jako vždy- krásné.

Je to výrazově stručné, jazykově libozvučné a obsahově bohaté.

Zveršovaná krizová situace, která mě nedávno potrefila také. Ještě, že mám zlatou paní doktorku, původem z Arménie. Myslím, Jani, že je to trochu starší, zatoulaná básnička. :-D

Hezké. Nevím Marie odkud jsi, ale i když je tady v jižních Čechách letos sněhu málo, vzpomínky na dětství mám velmi podobné. Mám ráda sníh. Zasněžená krajina hýří velebností...

Nedaleko od mé rodné městyse Lhenice je zřícenina hrádku a kláštera Kuklov (Kuglweit). Natáčeli tam film "Markéta Lazarová". Když už tam filmaři byli střihli si souběžně nízkonákladový film "Údolí včel". V komparzu byli obyvatelé naší městyse (vypadají tam jako pračlověci). Film občas dávají v televizi, fakt se tomu musím smát, neboť je poznávám.

Nikdy jsem ho neměla, ale v knížkách o pokojových květinách byl mezi prvními v abecedě. Ať se mu u tebe daří, Aničko.

Zatím si to neumím moc představit, jak to bude dál. Jsme se sestrou dvě v obdobné situaci. Obě máme malobyt. V nejhorším případě by šlo sestěhovat se dohromady a druhý byt pronajmout. Je to ale hodně stísněný prostor, bez soukromí. Zatím to ale neřešíme.

Díky za vše co pro nás děláte i díky za krásnou fotku Aničky.

Skvělé, Helenko, my se sestrou taky různě experimentujeme a většinou si vytváříme mužské tvary od zvířecích druhů se ženskou mluvnickou podobou - gorilák, koalák, myšák, nebo naopak od mužských názvů - klokanka, lachtanka, varanka, králičice. To je snad ještě přípustné. S těmi mláďaty by mě zajímalo, jak se vyjadřuje příchod na svět. Tak kráva se telí, kočka kotí. A co psice-fena, koza, ovce, lama, velbloudice, hrošice a tolik dalších? Kdo to ví??

Otužilce obdivuji, ale při pohledu na ně mi naskakuje husí kůže. Líbí se mi, jak někteří novoroční plavci ve Vltavě u Národního divadla některé roky stěžují, že je voda moc teplá.

Kéž by to tak bylo u každého z nás! Díky, Květo.

Nebráním vám, Brigito, ale nevěřím síle modlitby na dálku. Modlitba může být účinná, pokud se týká mně samého. Protože mozek (či duše?) má sílu uzdravit naše tělo. A podobně. A ještě ne vždycky.

Známé jsou hrátky s čárkou - třeba: Tvoje stará pila leží ve sklepě. - Tvoje stará pila, leží ve sklepě. Nebo sekretářka: Co zas chcete, pane řediteli? - Co, zas chcete, pane řediteli? A pak ty spousty vět, co se čtou odpředu i odzadu, jako: Fešná paní volá: Má málo vína pan šéf?

Moc pěkné. Jenže to vypadá, že po ulicích chodí jen ženy štíhlé...Kde jsou ty ostatní?

Čepelko, Čepelko, bylo to vážně ostré. Smála jsem se tak, až mě rozbolela hlava i břicho, jen doufám, že nebudu postižena i katarem. Doufám, že jsem na tomto obšírném článku nevyplýtvala veškerý příděl smíchu na tento měsíc. Nejhorší na tom je, že si teď připadám jako blázen, který se směje něčemu, co ve skutečnosti vůbec k smíchu není. Obrázek na konci raději ani nekomentuji ... :-)

Hanko, Strakonice mají v Tobě výborného kronikáře města. Plovárnu, dudácký festival, ohňostroj, to vše nám natočíš na video a tak nám nic neunikne.