Díky za vzpomínku...

Pamatuji si, že jsem měla granátové jablko náhodně někdy v mládí a pak jsem ho až viděla růst v Řecku. V některých hypermarketech ho běžně prodávají. Je pravda, že se mi spíš víc líbí vzhledem než zamlouvá chutí.

Tak k tomu splněnému přání Vám paní Jitko přeji, aby vám vydrželo co nejdéle. Návštěvníci knihovny jistě ocení Vaše čtenářské zkušenosti, které jistě ráda předáváte formou rady při výběru knihy , těm méně sečtělým..

Vidím, že jsem v tomhle ohledu měla velké štěstí. Ve stejnou dobu, na jiném místě, v mnohem lepších podmínkách. Hezky napsané, i když nezáviděníhodné.

Moc krásné! Musím se podívat po svých "křehkých" pokladech. Článek i ukázka kraslic mě potěšily. :-)

Olinko, věřím, že jsi se pěkně vyděsila.... Já mám také blbý zvyk - na noc se nezamykám. Přestože mám z venku na dveřích kouli, prý jsou tací koumáci, že toto není žádná překážka.. nevím, ale asi bych měla být opatrnější...

To je pro mě šikovná pozvánka, přes Kobylisy jezdím na návštěvu do Bohnic k sestře. Tak to se tam asi podíváme.

Jano- optimistické stonání- to se mi líbí...

Pěkné

Mám veverky moc ráda, jsou ozdobou naší přírody

Dokonalé. Je v tom vše. Poetické, výstižné, srozumitelné, oslovující a příjemné na čtení i recitaci.

No právě!!!

*****

Že od "í"čka neodejdu, jsem zjistila také - a už jsem tu 3. rokem = přibývají přátelé, ubývá samota !!

Rozhovor afrického studenta jsem nečetla, sedm divů jsem kdysi dávno četla. Beru to jako pro pobavení dnešní pošmourné mlhavé neděle.

Zajímavé zjištění: Muži = silnější složka lidstva si neumí zajistit svůj svátek - jen ženám závidí !

Šotek dal o sobě vědět, jinak už se těším na jarní teploty, letní vysoké moc nemusím :-)

Pěkný článek. Není marné občas si připomenout, na co zapomínáme. První věc, kterou jsem udělala, když jsem zůstala doma, bylo odložení náramkových hodinek. Nesmírně se mi ulevilo, když mě přestal tlačit čas, termíny. Zrušila jsem budík, používám ho, jen když potřebujeme být někde brzy ráno, ale takovým možnostem se vyhýbám. Pokud jsem byla sama, byl pro mě přijatelnější Kairos. Teď se musím přizpůsobovat partnerovi, který ač v důchodu, hodinky ještě nesundal a nejraději by ráno vstával s budíkem. :-)

Je mi po přečtení Vašeho článku smutno. Věřím, že ve Vás zůstala stará křivda, ale je dobré, že podporujete svèho syna a fotografujete, přeji Vám úspěch, radost z úspěchů syna a DOBRÉ SVĚTLO.

Lidmilko, já měla také perné začátky. Na finančním oddělení byl tento zázrak - teda stolní počiítač přkrytý nějakým hadrem už celé dva roky. Pak jsem tam nastoupi!a já a spadla jsem přímo do začínajících změn. Vše se mělo začít dělat přes počítač, výkazy, výplatnice, statistická hlášení. A tehdy mi pomocnou ruku podal sám můj šéf. Naučil mě základy a zbytek, co by samouk, jsem postupně nějak zvládla sama. Někdy to bylo k pláči. Hezký článek Lidmilko, mnohým připomene perné chvilky.