Dokud žijeme, je možné všechno. Proto naděje umírá poslední. Jsem optimista, proto mě vždy osloví nejvíc optimistická nota, byť by byla jediná. Díky, žes na ni nezapomněla.

Nechtěl jsem psát článek zbytečně dlouhý, protože většina čtenářů zná televizní záběry propocených a někdy zakrvácených sportovců. Ale v televizi si neuvědomujete například vysokou teplotu na kurtu v lednu v Austrálii, kdy v Melbourne ve stínu pod slunečníkem je 35°C a na přímém slunci se na kurtu naměří až 60 °C. Proto hráči používají led ke zchlazení o přestávkách. To jsou nelidské podmínky. Divím se, že nepřesunou termín mimo australské léto. A podobné je to třeba při závodu automobilů Paříž-Dakar, který se ale z bezpečnostních důvodů jezdí v Jižní Americe místo v Africe. V automobilech mají závodníci prach a horko přes 50°C. To v televizi nezažijete. Jen matně si to člověk může představit. Naštěstí rekreační sport pro nás není tak náročný. :-)

Že bych do toho zase prásknul? :-)

Naši známí jezdí posledních pár let na dovolenou do Slovinska. Chodí po horách, jezdí na kolech kolem jezer a pak si na dva tři dny zajedou vykoupat k moři. Tak moc si dovolenou ve Slovinsku chválí, že letos jedeme první zářiový týden s nimi. Díky za tip na tohoto průvodce.

Pobavila mne posedlost slávistickými barvami a velké fandovství. Musí mít hodně tolerantní manželku. Mít natřený plot, stúl i Manku s Rumcajsem v červenobílé barvě, tak to už je slávistická úchylka. Ale pěkné. Který muž dával ve videonahrávce fandovi otázky ?

Na Troskách se mi líbilo, ale Je pro mě příliš daleko.

Moc by mě zajímalo, co je myšleno těmi pokusy o prevenci. Ideální je udělat všechno pro to, aby nemoc nepropukla. Jsme to, co jíme, jak myslíme a jak se chováme. To všechno můžeme ovlivnit, ale zatím se nám do toho moc nechce. Zvyk je horší než železná košile. Ta časem zrezaví a rozpadne se. Zvyky si hýčkáme.

Moc pěkné vzpomínání. Většinou mám pocit, že si nic nepamatuji, ale když pak čtu, co zažívali jiní, také se začnou vzpomínky rojit jako včely. Děkuji. A k vaší otázce: Protekci jsem se vyhýbala, přesto se moji rodiče pokusili dostat mě na jazyky, což se bez peněz nepovedlo (naštěstí, kdoví, kde bych dnes byla), ale spíš si myslím, že paní profesorka by stejně byla nepodplatitelná. Jednou jsem ji využila, když mi našli nádor, manžel mě přes svého strýce dostal do nemocnice k nejlepšímu operatérovi v širokém okolí (chodili spolu na ryby). Kdoví, kde bych dnes byla, možná už bych nebyla. "Válka je vůl", to není z mé hlavy, ale také si to myslím. Válčení ve třetím tisíciletí pokládám za zhovadilost a ubohost, ale co s tím nadělám. Závist je zcela bezpečně vlastnost, která mě naštěstí míjí. Závistivcům rozhodně jejich úděl nezávidím. :-) Cestuji ráda, především po vlastech českých. Učarovaly mi Julské Alpy ve Slovinsku. Sbírám kdeco, a to je v paneláku docela katastrofa. Musím své sběratelské sklony krotit. Mrzí mě, že i já jsem hustila do dětí spoustu totálních zbytečností, ale o tom rozhodovali jiní. Snad mi to bude odpuštěno. Těší mě, že jsem neodrazovala děti od čtení striktním vyžadováním povinné četby a dovolila jsem jim psát do čtenářského deníku, co četly dobrovolně a rády. Mrzí mě, že naše školství bazíruje na věcech nepodstatných a zcela opomíjí ty pro zdravý a moudrý život podstatné.

Moc pěkné fotky. Z obrazů se mi nejvíc líbí ten akvarel - je až chagallovsky poetický :))

Verše lehounké jak vánek. Také podléhám tomuto letnímu mámení.

Obchod je obchod a za průjezd kanálem se asi bude dost platit, aby se investice rychle vrátily. Tak nemůže být mnohem dražší než ten V Panamě. Nechme se překvapit jak mjim to půjde. Velké tankery tam asi budou mát zájem projet, když se do panamského nevejdou. :-) Snad se toho ještě dožijeme za 5 let.

Přijde mi mnohem legračnější tvrzení, že se někdo cítí o čtyři roky mladší, něž když se cítí mladší o dvacet. Líbilo by se mi, kdyby si lidé tykali, i když mladším také vykám. "Už" jsem si zvykla na to, že tu byla, je a bude vždy tendence říkat lidem, co mají nebo nemají říkat, ale že se vždy najdou takoví, kteří budou žít podle své představy. Už vím, co život obnáší a jsem zvědavá, co mi ještě přinese. Už vím, že jsme každý jiný a respektuji tuto skutečnost. A už toho nechám, aby to nakonec nevyznělo, že se chovám jako puberťak, když už bych mohla mít rozum.

Dokud budeme považovat za prevenci skríningová vyšetření, bude onemocnění spíše přibývat. Bez hledání příčiny onemocnění může i to nejdokonalejší léčení vyjít naprázdno. Spousta lidí může onemocnět jen proto, že přijmou následující program: "Každý třetí z nás má jistotu, že onemocní rakovinou. A každý čtvrtý Čech na tuto obávanou chorobu zemře." Přeceňuje se působení genů a mladé ženy jsou nesmyslně stresovány tím, že jejich matky nebo babičky zemřely na rakovinu prsu. Nasazujeme si různé brouky do hlavy a pak se divíme, že nám otravují život. Mám před sebou velmi zajímavou knihu, ve které autoři (lékaři) vycházejí z klinické praxe. Mimo jiné se v ní píše: "Dlouhodobé či silné psychické problémy a strádání se časem somatizují (ztělesní se). Takzvaně klesnou do těla. Tento psychosomatický proces je spolehlivý podobně jako logika kvadratické rovnice. Klíčové psychické strádání se s oblibou a spolehlivě transformuje v konkrétní strádání fyzické. Průvodní fyziologické projevy somatizace jsou bohužel s velkou oblibou vydávány za příčiny nemocí. Neblahou somatizaci stresu prokázaly nade všechny pochybnosti už v šedesátých letech 20. století desítky zajímavých experimentů. Například se stresováním krys. Stresované krysí nešťastnice umíraly s vysokou statistickou spolehlivostí na rakovinu. ... Nemoci odvozují svou nebezpečnost či naléhavost i z míry úpadku society. Přizpůsobují se masové psychické erozi a psychické degradaci člověka a ve svém snažení jsou mnohem sofistikovanější, než bývá člověk. Tím pádem se zobrazují ve stále nových , rafinovanějších a nebezpečnějších podobách. ... Dnešní lékařská věda tyto až šokující jevy většinou neinterpretuje. Nevaruje pacienty, že nemoci jsou podněcovány obdobnými zákonitostmi a procesy jako jiné společenské neduhy, například rozvodovost, osamocenost, absence empatie, egoismus, asociálnost, delikvence, agresivita, závist, zarputilost či závislosti. ... Ten, kdo už dlouho zapomíná být šťastný, rozličně strádá, nehledá každý den místo na slunci či se neraduje ze života, setká se už záhy s nemocí."

Argentinci mne zatím nepřesvědčili o střelecké produktivitě, ale snad nebudou hrát tak naivně jako včera Brazilci. Týmy mají nastudované záznamy předchozích utkání soupeřů a budou se urputně bránit. Předpokládám, že to bude velmi vyrovnané. Přál bych postup Argentincům, kteří tak nepodvádí při nafilmování faulů jako Arien Robben a spol. Obávám se, aby zápas nerozhodla jedna vyrobená penalta během hry. Fotbalová krása ustupuje do pozadí, protože jde o postup do finále. Argentinci budou mít asi hodně fanoušku na místě, když jsou přímými sousedy Brazílie. No uvidíme - můj tip 1:0 pro Argentinu v normálním čase a gól snad dá Messi.

Slůvko "proč" hlodá občas v každém z nás. Ale jen ty mu umíš dát poetický náboj. Hezké.

Myslela jsem, že utkání skončí 0:0 a tipovala jsem 9 branek po penaltách a ono padlo 8 branek při hře. Škoda jen, že Němci (Otzel) nebo Brazilci nepřidali ještě jednu branku :-( Žlutá karta asi žádná. Mexický rozhodčí nechtěl asi nikoho vyřadit z dalších zápasů. Zvláštní zápas a brazilští hráči běhali po hřišti bez systému jako v krajském přeboru v Houslicích. Také dostávali housle - míče mezi nohama. Ostuda.

Kvůli zateplení domu jsme si museli nechat vyměnit okna, ale neměli jsme možnost vybrat si řemeslníky. Po pěti letech se potýkáme s netěsností a poruchovostí oken. Zástupce firmy mi několikrát dal najevo, že se nemám divit, když s okny neumím zacházet. Dobře se udržují, ale každé otevírání i zavírání je pro mě traumatem, jestli to zvládnu. :-))

Bezvadné. Díky za přiblížení atmosféry z neckyády.