Mám ráda cestopisná vyprávění, která se neomezují pouze na faktické údaje, ale jsou plná osobních, často humorných postřehů. Věřím, že jsi měla zábavnou dovolenou a navíc ji umíš tak výborně literárně ztvárnit s vtipem Tobě vlastním.

Krásné pohlazení k rannímu kafi :)

Zcela s vámi souhlasím. moc hezky jste to napsala. Vždycky si můžeme vybrat, jak budeme vnímat svět kolem sebe. Mezi škarohlídy se asi těžko budeme cítit dobře, tak proč rozšiřovat jejich řady.

Cestovala jsem a cestuji letecky dost pravidelně, ale to, co uvádíte, jsem zdaleka nezažila. Celní kontroly jsou v současnosti zpřísněné i v jiných státech, Praha není nic výjimečného. A pokud je někde celní odbavení povrchní, jejich chyba. Doba je dnes bohužel taková, že se povrchnost v tomto směru nevyplácí. Je stanoveno, které věci do příručních zavazadel nesmí a které má pasažér vyndat do uchystaného košíčku, než příruční zavazadlo projede skenerem. Celníci jsou natolik vyškoleni, že vědí, jak pípá náušnice nebo kostice v podprsence. Nejsem si vědoma žádného nedůstojného, jak uvádíte, "lascivního" osahávání, ani polosvlečených cestujících. Je to rutina, kterou je třeba provádět. Pasažér se zbraní nebo výbušninou na palubě by byl asi horší zážitek než ten antierotický pohled na naše dovolenkáře na Letišti Václava Havla. Takže tento druh cestování rozhodně za ponižující nepovažuji, jinak bych necestovala. Ale třeba máte nějakou mimořádně špatnou zkušenost. Nelze však zobecňovat.

Už delší dobu je známo, že tam, kde těžce nemocní pacienti změní svůj způsob života k lepšímu, je naděje na úplné vyléčení mnohem vyšší. Platí to pro všechny nemoci. Největší překážkou uzdravení je strach, a to z čehokoliv. Ten totiž může být také prvotní příčinou onemocnění.

Pěkná ukázka toho, že všechno zlé může být někdy i dobré. Nakonec jste jistě měla radost i vy, nejen rodiče. Dodnes mě trochu mrzí, že dcera vzdala studium, protože dala přednost rodině. Na "injekce" jsem neměla, ale hlavně jsem byla přesvědčená o tom, že není moudré mluvit do života dospělým dětem. Možná bych dnes měla studovanou dceru, ale neměla bych tři vnoučata. Obdivuji vás, že jste se dokázala překonat.

Nedala jsem na intuici, která vnukla dvě 1 a nakonec jsem napsala 14. Člověk se nemá nechat zviklat. Ale před námi je ještě spousta dobrých i špatných tipů, tak hurá do tipování. :-)) Dnes tipuji jako vítěze Anglii a Řecko. Snad mě tentokrát nezklamou. Pokud jde o počet gólů, mám to mezi 6 - 9. :-)

Tvá touha po moři je nekonečná, slyšíš jeho volání a ono vnímá Tvůj stesk po něm. Určitě se setkáte, jen si to pořád opakuj jako fakt, že pojedeš.

Asi vědí proč. Kdybych teď pracovala, měla bych vysoké nároky na plat. Za almužnu jsem pracovala příliš dlouho.

Už vím, odkud čerpáš slova pro svou krásnou a bohatou poezii. Máš bohatý citový život a umíš se o své zážitky podělit nejen formou básní. Pěkně se to četlo.

Tak jsem pro zajímavost spočítal pravděpodobnost - s jakou můžeme tipovat přesný výsledek zápasu na mistrovství světa - pokud budeme uvažovat, že každé družstvo dá maximálně 5 gólů (jako Nizozemsko - Španělsku 5:1), tak je pravděpodobnost 1tip ze 36-ti možností. To odpovídá 2,7777 % - a získáte 1 bod. Že natipujete správně oba zápasy současně je - (1/36 x 1/36) - 0,077 %. Za správné natipování minuty prvního gólu z devadesáti minut 1/90 dostanete 5 bodů při pravděpodobnosti 1,1111 % :-) No to by byla trefa

Líbí se mi váš přístup k životu a přeji vám co nejvíc krásných zítřků.

Oba jsou velmi pozitivní, plní života. Paní Skořepovou jsem zažila jako mladistvá v pohostinském vystoupení v Týně nad Vltavou již takřka před 50 lety. Je mi sympatická i svým zájmem o byliny a alternativní medicínu.

To je obdivuhodné

Díky své práci ve vojenském archivu jsem hodně přišla do styku s dokumentací našich západních vojáků. To, jak se k nim postavila poúnorová vláda, považuji za jednu z nejhorších kapitol našich dějin.

To Ti, Jarko, skutečně nepřeji. Ale je obdivuhodné, že jsi takovýhle nepříjemný úraz dovedla podat s nadhledem jako poezii. Namísto obvyklého fňukání většiny lidí.

Pedagogové jsou lidé s posláním. Myslím, že je dobře, že se o nich píše.

Teď už mi to tolik nevadí, ale když jsem chodila ještě do práce, nevěděla jsem často co na sebe. Můj muž vždy šílel, že stojím u skříně půl hodiny :-)