Moc to všem slušelo. Jen tak dál. I po šedesátce zůstáváme ženami a zdobí nás nejen vrásky.

Myslím,že čas od času podlehneme všichni této nostalgii.Ta báseň je nádherná,díky za ni.Důležité je žít tady a teď.Aby vzpomínky byly co nejbohatší.

Pobavila jste mě o to víc, že mi to připomnělo vlastní zážiek. Když skončila má láska, kvůli které jem se přestěhovala do Prahy, řešila jsem to určitou dobu partou a hospůdkou. Z ní jsem se pravidelně vracela pěšky na podnájem, a to dost velký kus cesty. Jednou už jsem měla něco v hlavě, byla zima a kluzko. Šla jsem po kraji sídliště a směřovala k průjezdní silnici, kterou jsem muela přejít a pokračovat do dalšího sídliště. Byl sníh a kluzko a samozřejmě už skoro tma. Cítila jsem za sebou kroky, ustrašeně se otočila a uviděla blízko muže. Šel rychle, přibližoval se. S obavami, že mě přepadne, jsem chtěla začít skoro utíkat, ale podjely mi nohy a plácla jsem sebou na břicho. Přiskočil a začal mě stavět na nohy, jestli se mi něco nestalo, ale já v té panice jsem začala hystericky ječet, ať mě nechá být a jde pryč. Takhle jsem se neustále bránila, až se naštval, plácl mě do toho sněhu zpátky se slovy: No, dobře, tak si tam zůstaň! a šel v klidu dál. To byl taky trapas, když jsem znovu vstávala a šla dál.

Honecker byl v NDR hodně neoblíbený, ale jeho manželka Margot, dlouholetá ministryně školství, byla vedle šéfa Stasi Mielkeho druhá nenáviděnější osoba v politice. Nejvíc se jí vytýká, že nařizovala politickým vězňům odebírat děti a dávat je k adopci cizím. Dodnes žije v Chille u svého vnuka a stojí pevně za svými někdejšími socialistickými názory. Hlavně schvaluje střílení občanů NDR při pokusu překonat Berlínskou zeď a dostat se na Západ. Margot měla v mládí s tehdy podruhé ženatým Honeckerem za svobodna dítě a Walter Ulbricht, komunistický šéf, nařídil stranicky Honeckerovi, aby se rozvedl a Margot si vzal.

Něco podobného jsem zažívala,naštěstí jen na bázi soukromé,když mě můj syn žádal o překlad popisu technických částí automobilů.Dost jsme se u toho vždycky pobavili.Sama jsem se divila tomu,z čeho všeho se auto podle mě může skládat.Ale stačí třeba jen jazyk obchodní sféry,to dá taky zabrat.

Opravdu nezapomenutelný.Viděla jsem ho,jako 13tiletá,na Haškových slavnostech-tehdejší Haškova Lipnice-s řadou dalších zpěváků a zpěvačekněkolik let za sebouV té době mimo jiné Eva PIlarová,M. Kubišová,H.Vondráčková s V.Neckářem.Ubytovaní byli v Havl.Brodě a jejich veselé hlasy se nesly i po městě většinou až do rána.Ani poslední koncert,věnovaný brodským příznivcům jsem nevynechala.Doprovázen svojí ženou si zavzpomínal na mladá léta ve městě a okolí.Jeho nemoc mu neumožňovala se,,rozšoupnout",ale bylo vidět,že vydal opravdu všechny svoje síly,Bylo to jedno z posledních vystoupení.

Zuzko, ta je nádherná!

Smutek často souvisí s nostalgií pramenící z ohlédnutí zpět. Tady je ale smutek základní a je těmi zašlými časy pouze umocněn. A přebírající popelky... to je krásný příměr. Moc se mi to líbí, díky.

Zuzko díky, zase jedna úžasná....

Zdeni blahopřeju, moc Ti/Vám to slušelo, ale i ostatním děvčatům a že ten inkognito dárek, potěšil to věřím. Tak stále dobrou náladu...

Souhlasím se Zuzkou, byla tam pohoda a děvčata jako růžičky. Aspoň jednou za život bychom si měly udělat nějakou zvláštní radost, nejen jako modelky.

Tedy, na babetě vozit kanystry s vodou, to byla opravdu velká odvaha, to se muselo jednou vymstít.

Naštěstí, náruč přírody je otevřená nejen pro zamilované. Rozkvetlá louka, nebo voňavý les je pohlazení pro dušičku i pro oči. A to je ta největší romantika - díky za ni. ***

A takových je.... A my, co to neumíme,jim to mlčky trpíme. Však oni jednou zakopnou a budou se divit.

Byla jsem na přehlídce a všechny jste vypadaly pěkně a pohybovaly se jako profesionálky. Gratuluju a tleskám...

Asi jsi neměla jednoduché dětství, ale během života se v člověku všechno nějak srovná a pozná, že ti rodiče nás přece jen milovali a vychovali tak, jak se jim to zdálo správné.

S paní Janou Štěpánkovou jsem se setkala osobně v porodnici V Praze-Podolí na podzim r. 1997, kdy tam ležela moje dcera a snacha paní Štěpánkové.Já čekala na narození vnuka, ona na narození dvou vnuček od svého syna.Měla jsem tehdy možnost s ní krátce promluvit.Dnes těm dětem, jak vnukovi, tak jejím vnučkám jde na 17.rok.

Jani,opožděně gratuluji.Opravdu vydařené narozeniny!

Také miluji šátky a šály, ráda je nosím jako doplněk. Šáteček mám uvázaný i na kabelce. Asi před měsícem jsem byla na akci, kde paní předváděla vázání šátků a šál. Když je nouze, tak i podprsenka se ze šály udělá!