Ahoj Marie, Tvůj příspěvek mě zaujal. Taková dovolená by se mě také líbila. Napiš, prosím, třeba adresu toho areálu, nebo majitele a také, od kdy do kdy je v provozu. Díky...

Máte pravdu Zdeňku, lidi se snad zbláznili. Smysl pro krásu a eleganci se někam ztratil. Vaše básnička je prima. *

Gratulace Martině je to naše princezna rychlobruslení !!!!!!

Knihy byly, jsou a nadále budou mou velkou láskou, proto si dovedu představit, jak těžko se s nimi loučí knihovnice. Naštěstí zaměstnání končí, knihy zůstávají, tak ať je vám s nimi i jinde vždycky dobře.

Radost z takového úlovku, ta musela být obrovská ! Ještě štěstí že na háčku neskončila ta labuť !

Báseň je jako vždy špičková. Jen nevím, zda ji mám komentovat nebo dementovat. Asi nejspíš se do ní vůbec nemontovat.

Ano je to zachycení reality, která je úděsná, proč se ustavičně válčí a zabíjí !

Paní Jarmilo, máte můj obdiv. Je vidět, že jste žena několika řemesel, které navíc ovládáte velmi dobře.

Básnická hříčka o mezích a do ni vkomponovaná myšlenka. To nevypadá špatně.

Když jsem koncem 80. let bydlela krátce v Mělníku u cukrovaru, tak jednou v neděli v podvečer jsem zažila slet havranů. Bylo to něco neskutečného. Po hejnech se slétali ze všech stran na "seřadiště" u cukrovaru, nejprve na stromy, a když už byly obsypané, tak na zem. Trvalo to asi půl hodiny. Musely jich být tisíce. Opravdu snad čekali na ty poslední, a naráz, jako když vystřelí, se zvedli a odletěli, asi někam na rybníčky v okolí. Byla jsem opravdu v úžasu nad tou dokonalou sehraností. Už nikdy jsem je potom takhle neviděla. Vy jste mi to připomněl.

Když jsem v r. 1982 dělal výpravu ve filmu "kluk za dvě pětky" pamatuji si velmi dobře Danu Vávrovou jako velmi mladou dívenku, hrající tam jednu z hlavních rolí. http://www.fdb.cz/film/kluk-za-dve-petky/obsazeni/10312 Film mi nepřipadal příliš hodnotný, ale sešla se tam dobrá parta, byla to pohodová práce a rád na ni vzpomínám. Danu Vávrovou jsem už pak nikdy nepotkal. Jsem rád, že zde vyšel tento článek, ze kterého jsem se dozvěděl něco o jejím životě i jak zemřela. Nevěděl jsem to.

Zajímavé, tohle jsem nevěděla.

Pane Jiří, vy jste letos úplně první Skřivan, který si vrzl, aniž by zmrzl. A moc pěkně. Z každého vašeho slova je cítit, že máte přírodu opravdu rád. Na zpěv skřivánků už se moc těším. A že jich tady bývá! Jedna polská vesnička v blízkosti našich hranic se podle nich jmenuje Skřivánkov. Jsem spíš na ptáky než na ryby.

Je pravda, že já jsem zpočátku jela na dovolenou několikrát s Fischerem a byla jsem spokojená. CK měla v destinacích dobré delegáty a díky Fischerovu působení v Německu ubytovávala často i v hotelích (mám teď na mysli různé řecké ostrovy), kde recepční uměli německy nebo měli i německý původ. Nemohu se zbavit dojmu, že na Fischerově krachu se podepsala politika, viz náhlá kampaň proti němu, když měl být senátorem.

Blahopřeji vám k vydání knížky! Je vidět, že knihy jsou vaší láskou, což dokazujete i tady na i60. Držím palce, aby se pohádky líbily. Dětem, i dospělákům!

Jo,když kluci na kytaru hráli....to byly časy,pěkné Zdeňku!

Kdysi dávno jsem si koupil od ROH poukaz na návštěvu olympijských her v Moskvě. Cena byla opravdu velmi dotovaná jako politická turistika. V té době vyhlásila řada západních států bojkot, a tak tam nestartovali špičkoví sportovci z USA, NSR a dalších muslimských zemí. Důvodem byla invaze SSSR do Afghanistánu 1979.Na druhé straně tam startovali sportovci z Velké Británie,.Francie atp- Zažil jsem tam časté policejní hlídky a velké množství policistů v civilu, kteří kontrolovali doklady lidí, kteří jim připadali podezřelí. Policejní stát. Viděl jsem tam tehdy vítězství našich fotbalistů ve finále, ale při bojkotu to bylo podivné vítězství a zlaté medaile.

Pan Svěcený má také skvělou maminku, která léta rozdávala svoji lásku k muzice (a odborné znalosti v tomto oboru) na Univerzitě Hradec Králové. Asi to propojení generací funguje i díky rodinné tradici...Zdravím oba.

I kdyby závěr básně vyzněl liše, ze všech jejích veršů nekonečná láska dýše. Zas a znovu se mě dotýkají, nekonečnou hloubku lidství v sobě mají.

Ptákem roku je poslanec Pospíšil, který se nechal zvolit za ODS, poté zjistil, že už mu ve straně pšenka nepokvete, tak z ní vystoupil a nyní se chce nechat zvolit do Europarlamentu za TOP09. Na takového přelétavého ptáka by si měli počíhat myslivci.