To zase bude pěkná přehlídka mnoha krásných míst v Čechách i jinde se spoustou sněhu. Potěšil mne snímek z italského Monte Bondone, kam jsme jezdili se školou lyžovat. V minulém roce tam byla v prosinci světová zimní Univerziáda - jako zimní olympijské hry vysokoškoláků. I naše Sáblíková tady získala zlaté medaile. A sníh lyžaři měli.

A vlak si tiše zpívá písničku monotónní, láska odjela v něm,oči však slzy roní. Nádraží,vlaky koleje,moje srdeční záležitost,ale psát o tom prostě neumím.Díky Zuzko.

Mám doma hodně starou Zetu, stále funkční a občas používanou, když selže PC nebo dojde toner, jako bych ji našla. A to si s ní už několik let o prázdninách hrají vnoučata. Můj obvodní lékař zřejmě píše na ještě starším psacím stroji, budu se muset kouknout, na jakém, až tam zase zajdu. :-)

Jíťo, krásná báseň.Líbí se mi, jak dovedeš úžasně snít, nemyslím, že právě teď tohle prožíváš.

Tak tohle je ten nejlepší recept na celém světě!,Už ho mám v kuchařce na prvním místě.Udělám všechno,aby se mi to nokdy nepřipálilo.Díky.

Na chalupě v jižních Čechách máme dodnes schovaný Mladý svět z let 1968-69. To je pro mě i dnes, po těch letech, vzácné čtení, moje retro. Po nástupu normalizace pro mě časopis postupně ztratil kouzlo a pak už jsem ho přestávala pozvolna číst, protože i v něm už zapracovala cenzura.

Winston Churchill navštívil Veveří dokonce třikrát.

Honzo, chválím.Já věřím na pohyb, ať je jakýkoliv, ale hlavně denně a pořádně.Ač si novoroční předsevzetí nikdy nedávám, každoročně po Vánocích začnu denně dělat dlouhé pochody, vydržím tak dva tři týdny, potom ještě obden a v květnu už chodím jen jednou týdně. V létě spíš polehávám a v září znovu zkouším pochodovat alespoň jednou za týden. A teprve koncem prosince mě to zase začne bavit.

Zuzko, zase úžasná báseň. Neboj, slunce zase vyjde a louže a pavučiny zmizí. Tak je to přece pořád... *

Někde jsem četla, že Lady Thatcherová byla nejméně populární britská politička. Když jsem ale byla jednou v Londýně, tak u Tower Bridge bylo fotostudio a bylo možno se tam dát vyfotografovat s figurínou Thatcherové nebo Johna Majora. Ten už byl tehdy premiérem, tak mi připadalo normální dát se vyfotit s ním, čemuž se fotografka velmi divila, protože prý všichni chtěli fotku s Thatcherovou. Tak si jí asi opravdu vážili, i po odchodu z funkce.

Každého, kdo udělá cokoliv dobrého pro jiné, si vážím. Ať koukám, jak koukám (vidím špatně), vypadá L a R na obrázku stejně. Vidím-li to dobře, proč?

:-))

Někdy je to dotek motýlí a někdy to je úder křídel dravce. A Tobě do představy lásky nenásilně a pěkně pronikla i Tvá druhá láska - moře.

Vzpomínám, jak jsem v posledním ročníku na fakultě chodila cvičně učit do školy s rozšířeným cizojazyčným vyučováním, ale kromě němčiny jsem měla i hodiny ze svého druhého předmětu, češtiny, kterou jsem pak ale už nikdy v životě neučila. Bylo to v roce 1971, když už nastávala normalizace. Já používala stále na přípravy "antisocialistickou" knihu z roku 1968 "50 českých spisovatelů". která některé známé autory pěkně utírala a naopak, až už mě třídní z devítky prosila, abych to dětem tak nepodávala, že bude mít problémy. Ale v paměti mi utkvěla hodina v 7. třídě u 20 inteligentních dívek, kdy jsem učila Wolkera. Za nás to tak byly sociální balady U rentgenu nebo Balada o očích topičových, ale Wolker měl také úplně jinou krásnou tvorbu. Tak jsem to začala těm děvčatům vyprávět, a jak chodil na Svatý kopeček a jak miloval maminku a o jeho nemoci, až zvonilo a dívky byly unesené a nechtěly skončit. Na to nikdy nezapomenu, i když dnes už by to takovou třídu nezaujalo.

Já nechám rozvařit tvrdý chleba (pokud ho nedám do ZOO zvířátkům), pak ho propasíruji přes síto, už mám hustou polévku, do které přidám trochu rostlinného bujonu, sůl, nejlépe pažitku nebo zelenou petržel, trochu másla, nechám ještě trochu povařit a v závěru přidám vejce, buď ho vliju do horké polévky nebo ho předem uvařím a do polévky dám nakrájené na kousky. Jo, a tu chlebovou kaši, která neprošla sítem, jsem schopná sníst jen tak samotnou.

Přemýšlím, jestli si nedávám novoroční ani jiná předsevzetí proto, že vím, že je nedodržím, nebo proto, že nemám ráda omezení a život nám jich sám o sobě přináší víc než dost.

Krásná jako vždy. Nejen čas, ani já nedýchám, když ji čtu.

Díky za upozornění na termíny dobré pozorovatelnosti planet. Jsou to zajímavé informace.

Mám v rodině dva kozorohy, syna a zeťáka, ale jsou rozdílní jako voda a oheň. Zodpovědní jsou oba, to je dobře, jen život berou každý jinak. Jsem přesto ráda, že jsou sami sebou a mám ráda oba stejně.