I životy "obyčejných" lidí jsou neobyčejné. Je hezké, že jste nám jeden takový přiblížila. Život sám o sobě je neskutečně neobyčejný. Škoda, že si ho mnohdy tak málo vážíme.

Mladí lidé a určité skupiny zvlášť (rockeři, anarchisté, gothics) chodí rádi v černé. Černá není jen barvou smutku nebo zla, nýbrž i barvou určité noblesy. S černou u starších dam je to různé, k někomu, jako třeba k Edith Piaf nebo i Haně Hegerové, které nemyslely na to, jestli jim to sluší, nedílně patřila. To je součást image. Jednu dobu jsem chodila pouze v oranžové. Svým včleněním mezi motorkáře harleyáře jsem našla částečně zalíbení i v černé. Ale na běžné nošení je třeba tu černou zkombinovat s živější barvou, u mě právě s oranžovou nebo červenou. Nejdůležitější u zralejších žen je prý oddělit od černého oblečení obličej, tedy mezi obličej a např. černý kabát dát barevnou šálu.

Popřál jsem dnes panu Viklickému k narozeninám na facebooku, kde mne přijal před lety mezi dalších více než 1200 přátel - zejména jazzových. Chodili jsme na jazz v Praze do divadla Reduta a hrál i s vokální skupinou Linha Singers, která zpívala i hudbu starých českých mistrů z 18 století. Je to opravdu nejen univerzální muzikant, ale i vynikající skladatel. Jako mnoho jiných skvělých lidí na vysoké odborné úrovni je velmi skromný. Ať má jetě mnoho let na skládání pěkné hudby.

To jsi vyjádřila moc hezky. A ještě navíc v krásné básni.

Vyprávění i fotky se mi moc líbí a lituji, že tohle město vůbec neznám. S klobouky bych se asi taky pěkně vyblbla.

Hana Hegerová se mi jako dospívající dívce, když zpívala Zlá neděle, nelíbila, byla na můj vkus moc drsná, víc se mi líbily slaďáky se Zímou, později s Gottem. Na chuť jsem jí přišla až ve zralejším věku, kdy už jsem dovedla pochopit texty. Pak už jsem si ji oblíbila na celý život. Byla projevem svá, mimo módní proud, za minulého režimu, i po listopadu. Asi jako sourozenci Ulrychovi.

Mnoho lidí s homosexuální orientací je mimořádně nadaných nejen pohybově, ale i mentálně a Billie Kingová mezi ně patří stejně jako Martina Navrátilová. Některé sportovkyně ale připomínají více muže - tváří nebo i stavbou těla jako tenistka Amélie Mauresmo, která přiznáním lesbické orientace nepřišla o sponzory- jako Navrátilová a Kingová http://cs.wikipedia.org/wiki/Am%C3%A9lie_Mauresmov%C3%A1. V Německu letos schválili úředně neurčité pohlaví. Úřady už měly vážný důvod. I jinde na světě se o tom uvažuje. Matka Příroda vytváří různé typy lidí.

Jedna z nejkrásnějších modliteb, jakou jsem kdy četla. Tu se snad naučím zpaměti.

České známky se mi líbí, i když zrovna nevyhrají v soutěži.

V současné době velmi aktuální téma k zamyšlení. I u nás se od nového roku zvyšuje cena vodného a stočného. WC je velký "spotřebitel". Shromažďování vody v malém panelovém bytě je trochu problém, ale jistě se cestičky k úsporám najdou.

Kolik pěkných zážitků i kolem domova člověk do sebe vstřebá, jsou to i vzpomínky, dnešní současnost a to co člověk teď vidí víc a lépe je vychutnávání všeho co je do času . Hezká procházka !

Moc dobře to znám.Jen ty vnoučata nějak rychle vyrostla a zase nastává vzpomínání.Moc hezky se to čte.Díky.

Ano, pražené solené arašídy patří k největšímu potravinovému zvěrstvu, tak jen ať je lidé pojídají! A zajímalo by mě, kdo sledoval 30 let každodenní pojídače ořechů, aby si potvrdil svou teorii. Pokud průzkumníci byli na počátku 20letí a zkoumaní jedinci také, tak je možné, že neumřeli z přirozeného důvodu nižšího věku a ne vlivu ořechů. Takovýhle výzkum mi zní téměř jako fraška!

Narodil jsem se a bydlel více než 40 let v Praze a potkával jsem tam často umělce, kteří pravidelně chodili na mše do kostelů - mezi nimi byl i Jan Zrzavý, skladatel Petr Eben nebo Josef Kemr. Jejich styk s duchovnem nacházíme v jejich umělecké tvorbě. Díky za připomínku.

Líbí se mi ten svítící globus, škoda, že není na fotce vidět po rozsvícení. Pro vnuka se mi pak líbí ten červený reproduktor. Kluci si u nás neustále poušžtí nějakou hudbu. Moc tomu nerozumím, ale zdá se mi šikovný.

No, nevím, zda bych ten fígl využila. je to trošku dost "eklhaft".

Moc hezká báseň. Také je tak trochu o znění.

Když jsem slyšela v rozhlase, že zemřel Pavel Bobek, doslova se mi podlomila kolena. Nebyl v posledních letech moc vidět, neukazoval se v televizi, nehráli jej v rádiích a přesto se mi zdá, jakoby to bylo nedávno, co byl tak populární. Myslím, že to byl moc hodný člověk. Upřímnou soustrast jeho rodině.

Kdyby se tento problém týkal jen lidí po padesátce, asi by nebylo jeho řešení tak velkým problémem. Ten narůstá do obřích rozměrů díky tomu, že bez práce jsou spousty lidí napříč celým věkovým spektrem. Připomíná mi to lavinu. Dokud jí nezabráníš vzniknout, tak ji nezastavíš. Řeči o tom, že kdo chce, práci si najde, jsou velmi nadnesené. O tom by vám mohli povídat ti, co ji marně hledají.

Vždycky jsem měla ráda knihy s "obrázky". Lepené knihy mě nikdy nenadchly. Obvykle se rozpadly dřív, než jsem je dočetla, a to mi stačilo několik hodin. Není nad pěkně vázanou a ilustrovanou knihu.