Španěly posoudit nemohu, neznám je. Byla jsem před asi 14 lety jen zcela krátce v Madridu, a to na výroční schůzi Mezinárodního vojenského archivního výboru. Vždycky mi byly velmi nepříjemné býčí zápasy. To je jediné, co mě napadá. Zajímavé jako vždy, Věrko, díky.

Letos poprvé nemám umytá okna, vyprané záclony, ani ozdobený domek světýlky, jako v předešlých letech. No a co. Mám napečeno 7 druhů cukroví (od každého cca 120 ks), dva druhy právě dozdobuji, 23. upeču 10 vánoček a štrůdl. Jsem v klidu, po jakém touží mnohý chlap a jsem moc ráda, že jsem do tohoto stavu po dlouhých letech dospěla. Konečně svátky klidu, míru a prožívaného štěstí :-)

Moc pěkné, místy až dojemné, vzpomínání. Mnozí z nás jistě znají pocity podobné, ne každý je však dokáže tak pěkně vyjádřit.

Důvěra je krásné slovo a pokud chybí, je život pustý. I smutek se může s tímto slovem rozmělnit. Děkuji za zamyšlení.

Hezký příběh s vtipnou pointou, děkuji.

Ukažte mi někoho, pane Vácho, koho to baví...my, kteří se držíme, jsme na tom vlastně dobře a měli bychom být rádi. Já myslím spíš na ty, kteří to odnášejí nejvíc - na zdravotníky v prvních liniích, na ty, kteří jsou v domovech důchodců sami, odkázáni na péči ostatních, které se bude možná teď nedostávat...jsem omezená, nemohu si dělat, co chci, ale pořád jsem na tom líp, než ti, kteří nastavují za nás ostatní kůži !!!

Každý má něco oblíbeného. Pamatuji si, že maminka ráda dělala vanilkové rohlíčky, ale ty na mě byly moc suché. Já vždy milovala linecké. Teď už takhle nemlsám. Díky za hezký příspěvek včetně receptů

Jani moc krásná básnička. Jeden kalendář za chvíli skončí a na dalším budou zase krásné obrázky které nás budou těšit zase celý rok.

V tomto případě plně souhlasím s názorem psychologa Paula Eckmana. Není jediný, kdo došel k podobnému poznatku. Kdybych měla i za úsměvem hledat špatné úmysly, tak by toho hezkého na světě moc nezbývalo. Patřím k těm, kteří vypadají utrápeně, i když je jim veselo a jsou v pohodě. Mám kamarádku, která si libuje ve starostech a často od ní slýchám větu: "Dnes ale vypadáš zdrchmaně, hned je mi líp." Vím, že co pošlu, to se mi vrátí. Raději jsem za "idiota". S širokým úsměvem se těším na následující příspěvky. Především na ty úsměvné. :-)

Moje snacha letos zorganizovala procházku za Mikulášem pro všechny malé děti z vesnice. Přihlásilo se jich prý asi 30, tak postupovali po skupinkách po označené trase a hledali Mikuláše. Cestou plnili různé mikulášské úkoly. Na konci cesty je čekal Mikuláš s hodným čertem a samozřejmě byly i sladkosti. Prý to obyvatelé vesnice velmi dobře hodnotili, dodržena byla všechna bezpečnostní opatření a všichni měli prima zážitek. Jen já to znám z fotografií.

Každé malé dítě ví, že mobil na stůl nepatří. Je semeništěm bacilů a přenašečem covidu. Kdo si toto nespojí, ten se u nás nenají. Jinak dobré, jako vždy.

Někdy není snadné poslouchat o někom "bývalém", na druhou stranu je však nutno ocenit důvěru. Nic nezastírat a naopak zase pořád nevzpomínat. Tohle bylo akorát. Díky.

Moc jsem tomu sice neporozuměla, ale držím nám seniorům palce.

Děkuji za hezký článek a zajímavé informace o sklářském provozu. Musí to být náročná práce. Ale výsledky našich sklářů v minulosti i dnes zaslouženě sklízejí úspěchy. Těším se na další vzpomínky.

Krátký sestřih mám spojený s dynamickou osobností, například s pěvkyní Dagmar Peckovou nebo s naší Danou Onderkovou, jimž moc sluší.

Jenom na pokračování obdivuji lidskou zručnost a Tvou schopnost to takhle zajímavě podat.

Obdivuhodná práce. Zaujala mne zmínka o tom, že jsou li na jednom předmětu pachové stopy jiných osob, nežli osoby hledané, musí být před hledáním tyto další osoby na místě přítomné. Zajímalo by mne, jak si ze všech těch pachů pes vybere tu správnou. Asi bych odpověď nalezla v této knize....

Také mám ráda rozhledny. Tu co mám nejblíže, je také docela nová. Ale už jsem na ni vylezla několikrát. Moje srdeční záležitost je rozhledna na Žalým. Tam jsem byla jako první ve svém životě a ráda se tam vracím.

Jendo, dobře víš, že tvé průvodce vytvořené před cestou jsem už mnohokrát obdivovala. Tak spíš pro ostatní. To jste určitě nikdy neviděli. Takové přípravy na cesty, z nichž se poučovaly i průvodkyně.

Pobavilo mě to, někdy jsem takhle skočila na keramické cukroví. A také se mi líbí ten výraz heklované, čili podle němčiny uháčkované. Díky, Hani.