Děkuji za krásné fotky. Je to opravdu povzbuzení. Názvy kytek moc neznám.

Ráda jsem se s vámi prošla. Procházky kolem řek miluju, kolem Labe obzvlášť. Rozhledny v posledních letech přibývají jako houby po dešti, nezdá se vám? I když ne ty kamenné, klasické, ale většinou konstrukce kovové či dřevěné.

Jitko, potěšily, moc. Nejvíc kopretiny. Díky.

Další krásný a dojemný příběh. Ten, kdo má takovouto rodinu, má vzácný dar, o který se jistě sám zasloužil.

Mléko a mléčné výrobky mám ráda. Půl litru mléka vypiju každý den. A to nemluvím o sýrech a jogurtech.

Tak tyto nepečené dorty zbožnuji - pro rychlost přípravy.

Tak podobné výjevy bych u nás v domě nechtěla. Stačí mi, když mi občas dupou nějací noví nad hlavou. Na bydlení už jsem opravdu háklivá.

Loučí se, ale s úsměvem, protože předává vládu dalšímu krásnému měsíci, na který se těšíme. A na Tvou další báseň také.

Ten pan Vladimír musel mít nějaké zatmění mozku, jinak si to nedovedu vysvětlit.

Také jsem ráda, že se podařilo v České republice pandemii zkrotit a budu pevně doufat, že žádná duhá vlna nepřijde. Já už to nějak "doklepu", ale mám obavy o děti a vnoučata, aby takových pandemií nebylo v budoucnu více a nebyly ještě silnější. Jedna z věcí je přežít přápadnou nemoc a druhá přežít tu krizi, která následuzje. Kéž by vlády mocných států slyšely na varování vědců o hrozbě pandemií, oteplování, sucha...

Děkuji za zprostředkování krásného zážitku. Ta naše země vypadá z výšky jako krajina z pohádky. A člověčí starosti se zdají být menší.

Nekončící touha nás životem provází ...

Pavle, dostal jste mne. Já začala číst s pochmurnou vizí, že se už mezi nás íčkaře pletou politici :-) Tenhle druh humoru beru :-)

To je krása Naďo.

Muzeum Kampa je opravdu mimořádné stejně jako jeho zakladatelka Mecenáška české kultury paní Meda Mládková. Navštěvujeme opakovaně a vždy jsme okouzleni.

Jsem ráda, že jsme sundali roušky a začali se opět usmívat, smát. Přeci jen úsměvem lze říci hodně a bez něj, je život tak trochu smutný. Hezký článek

Ráda si ten příběh čtu, i když žiju jinak. Už dlouhá léta jsem uvažovala, že bych chtěla mít partnera, ale každý ve svém a jen se navštěvovat. Dnes už nad tím nepřemýšlím vůbec, co bude, bude.

U našeho žižkovského domu dělají psi potřebu k severoseverozápadu. Ověřeno kompasem. Též nám občas dům označkují i lidé - v tomto případě k jihovýchodu. :-)

Mám velkou radost, že tu čtu o Věrce, která sem kdysi po vytvoření portálu také psala. Věrko, jestli to budeš číst, moc Tě zdravím. Věra byla velmi pracovitá. Odešla s mužem do jeho vlasti, ale vůbec ne si tam užívat moře a krás, ale docela tvrdě pracovat v severní Itálii. A navíc ještě v létě jezdila do Čech a vypomáhala na letních dětských táborech. Ale Věrka je silná a velmi pozitivní žena.

Zajímavý kraj. Moc děkuji za inspiraci. Až zase budu jednou u dětí v Benešově, určitě se pokusím na některá z uvedených míst podívat. Odtamtud to už není pro mě tak daleko.