V mládí jsem si jednu upletla, ovšem proti těmto byla decentní. Na divoké barvy nejsem.

Jo a nebudeš mít chuť na sex napořád. Chmelovina a nastydlé přirození z rybařiny zaručeně odmítne sex.

Álo, povedlo se, usmívala jsem se. U nás je zrovna jaro, slunce svítí na plný pecky. (ʘᴗʘ✿)

Moc hezky vyjádřeno,co k tomu dodat - vše bylo řečeno.

Asi to bylo správně vepsáno v knize osudu... :-) Moc pěkný článek.

Aničko, jsou to nádherné fotky. Já si říkám, ať už je zima se sněhem nebo bez, důležité je, aby to prospělo přírodě, my už se nějak přizpůsobíme.

Vzpomněla jsem si, jak jsem se po mnoha letech setkala se svým někdejším přítelem - fotografem a on mě nafotil na celý kalendář 2013. je to pár let, ale dnes už bych se nenechala. Marta je mladší a odvážnější. :-D

Pane Čepelko, a jak to tak všechno víte? Obsluhoval jsem Anglického krále... tedy pardon, omyl, ...vlastně českého prezidenta. :-)

BN byla jistě obdivuhodná žena s nelehkým osudem. 4.2., 21.00, ČT2: Obrazy ze života Boženy Němcové.

Haničko nádherný článek, ze kterého je Tvá láska přímo cítit. Abys zase nehledala to Tvé zlatíčko, vyměň deku za zelenou, na ní nesplyne:))))

Děkuji za rozhovor a přeji jmenovkyni hodně našlapaných kilometrů a zážitků z naší krásné přírody.

Zuzko, díky. ♥♥♥

Já také. Je to krásný svět a ne vždy nám je naděleno, co si nepřejeme. Díky E+L+M ♥

Tam je krásně, tam to znám. Byla jsem tam v mládí několikrát na výletě. Určitě si to zopakuji.

Dobrý článek. Velmi často na takových přednáškách člověk narazí na lidi - laiky - samozvané odborníky.

Když mi umřel táta, tak jsem se nějakou dobu ptala proč on, proč mě tu nechal s mámou, se kterou byl můj vztah problematický. To za nějaký čas přestalo, ale mnoho let jsem nebyla schopná mluvit o tátově smrti aniž bych se rozplakala. Trvalo to asi 20 let. Plakala jsem málo. Pomohl mě jeden terapeut, kdy jsem mu několikrát podrobně vyprávěla o tom, jak byl táta nemocen-rakovina plic, jak umřel. Hodně jsem při tom plakala. trvalo to asi 3 hodiny. Pak jsem šla domů. Tvrdě jsem spala, ráno jsem se probudila s velkým přívalem energie. Od té doby mohu o tátově smrti mluvit aniž bych se rozplakala, už je to přes dvacet let. Tehdy jsem si uvědomila, že kdysi se doporučovalo vyplakat se, že je to pravda, mě ten pláč hodně pomohl, proto často radím lidem, kteří mají velký smutek z úmrtí někoho blízkého, aby se hodně vyplakali.

Připomnělo mne to vzpomenout si, jak jsem našemu psímu miáčkovi Aranovi jednou koupila tvarůžky, miloval je. Netrpělivě seděl a hypnotizoval mé ruce, abych si pospíšila s rozbalovánm. Balíček byl ale kluzký a vyklouzl mi. Pes skočil - a už ho nevydal. Také jsem měla strach co s ním celofán provede. Přežil bez ztáty kytičky :-) Pes a kočka z minulého tisíciletí :-)

Naďo je to nádhera.

To nemá chybu! :)

V životě mne nikdo nemanipuloval,ani já jeho.Chce to hlavně používat vlastní mozek,nenechat se zatáhnout do jalových debat,stát si za svým,nemám-li pravdu - přiznat to, včas odejít pryč,když už nepomáhají argumenty. V manželství jsem 37 let,dětem se do života absolutně nepletu. Asi tak: žít a nechat žít.