Taky kupuji běžně velká balení mléka v akci, cukr a podobně. Nikdy nic nevyhodím,všechno spotřebuji. Jak psala Ivana, je jen nutné si vše rozvrhnout, jak z čeho vařit a hlídat expirační dobu. Ani na sýru XXL není přece nic špatného, když ho sníte včas. Naopak, při tomto způsobu hospodaření se dá hodně ušetřit. Pečivo a chleba do zásoby kupuji běžně, chleba rozkrájím na čtvrtky a ty si namrazím. Ne vsnici to skoro ani jinak nejde. Musí se jen opravdu kupovat takové jídlo, které se v domácnosti jí - salámy já moc nemusím, takže tady by mne žádná akce neoslovila. Za to nedávno v Kauflandu čokoláda 1 + 1 , věřte, že ta neměla šanci dožít se příštího týdne.

Tak takhle vypadá mladá stařenka... To mám co dohánět.

Důležité je ta "bezškrobová zelenina", ale také všechny výrobky z mouky - rohlíky, housky, chléb, nudle, knedlíky, moukou zahušťované omáčky, brambory a řada dalších, které jsou součástí českého jídelníčku.

Před více než 40 lety jsem byla na letním kurzu němčinářů v Rakovníku. Pořádali jsme mimo jiné i výlet na Svatou Horu. Bylo to už za normalizace, kdy třeba ředitel školy zakázal mé sestře hrát v kostele na varhany. A tady byla barokní nádhera a spousta návštěvníků včetně mnoha cizinců. Díky za zajímavý příspěvek, jinak Příbram neznám vůbec.

Krásné (takové srozumitelně a mile archaické). Současní mladí zamilovaní by to asi vyjádřili jinak (poněkud moderně a pro mě nemile, protože bych tomu nerozuměla).

Říkávala "teta" Marcela: Když ti dá žena celer k večeři, je to výzva! Když ti ho dá ráno, je to kritika. A když si o něj řekneš sám, je to sebekritika... chvíli dost dlouho mi trvalo než jsem zjistil oč tu běží.

Ten odkaz na labtest jsem nedávno někde četla a dala si ho do Oblíbených. Myslím ale, že je také důležité nebát se zeptat přímo lékaře. (Což není pokaždé můj případ.)

Helenko, docela fuška. Přispívám aspoň něčím: hejno – hej no (dvě zvolání), topivo – to pivo, venkov – ven kov (dát), zasklít – zas klít, zastavit – zas tavit.

Jupíí! Částečně poznala, částečně uhodla a ověřila - pomohla i nápověda a šla jsem najisto.

Hezké povídání o Gyoru. Já tam jezdím každoročně do termálních lázní. Jsou tam různé zážitkové bazény, v termálech se dá slušně najíst a já tam vydržím od rána do večera. Pak jedu na noc do Mederu (bývalé Čalovo). V Mederu jsou také termální lázně ale s Gyorem se to nedá srovnat. Doporučuji každému návštěvu tohoto krásného městečka na břehu řeky Ráby. V městě je i zachovalá gynagoga.

Tak tohle je naprosto skvělý čtení! Blahopřeju, jak jste mi připoutala oči ke svým slovům, opravdu krásné vyprávění. A úvod je jak šitý právě na dnešní ychravý mlhavý podzimní den. A já se od rána vyrovnávám se dvěma událostmi - mozková mrtvice v příbuzenstvu a pak smrt naší kamarádky, tak nespravedlivá, jak to jen Osud umí...

Tak jsem si Vás pane Miloši představila v tom pyžamu a bačkorách a moc jsem se nasmála. Jinak život na Žižkově je samé dobrodružství. To za mých časů studentských nebývalo.

Vejce rád i když jich moc nesním. Nechám stranou ty cholesterové legendy a připomenu jak to je a bude s cenou. Cena se jako u všeho bude odvíjet od poměru nabídky a poptávky. Bude-li tedy přibývat zdravých, volných chovů a ubývat intenzívních velkochovů, bude produkce nižší a náklady na jedno vejce vyšší. Cena se pomalu a plíživě vyšplhá někam k sedmi kačkám za kus. Když se k tomu přidá nějaká panická poptávka, může to být i víc. Mně se klecové a halové chovy taky nelíbí, slepice tam jsou jak v pekle. Ale já sním vajec tak málo, že je mi jedno kolik budou stát, v ročním rodinném rozpočtu je to skoro nic.

No, potěš pánbůh, a kdy, Červenko, spíš? Protože tohle snad ani jeden člověk stihnout nemůže. Nebo jsi na raketový pohon? Přiznám se bez mučení, že tohle bych nedala. Na to jsem tak trochu sobeček. Držím pěsti, ať ti ten elán vydrží ještě hodně dlouho. :-)

Jsem pro nevystupovat, jet dál.

Kéž by to takhle vydrželo celý podzim. Skutečnost je určitě stejně krásná jako fotky. Mám ale obavy, že nám to mlhy brzo všechno schovají.

S tím, co si obout, mám problémy téměř celoživotně. "Nekonfekčně" tvarovaná pata, na které nedrží boty typu lodiček - ty mě buďto dřou, nebo padají z nohy, nízko posazený kotník a příčně plochá noha, kvůli které nemohu mít vysoké podpatky a i u těch do šesti centimetrů musím pečlivě vybírat tvar. K tomu citlivá kůže na chodidlech, na které se rády dělají puchýře, když noha v botě klouže. A ze špičatých bot mě bolí noha, jen se na ně podívám. Přesto jsem si našla značku obuvi, která mně vyhovuje, je pohodlná, pěkná, nadčasová a vydrží mnoho sezón (Rieker). Dlouhá léta jsem na procházky se psem nosila Prestige, ale ty poslední mě zklamaly. Kupovala jsem je přes internet s tím, že je nemusím zkoušet, protože je dobře znám, ale jsou tvrdé a mírně se změnil i tvar.

Olinko kdybych nebyla v té době v Izraeli určitě bych s setkání zúčastnila. Je to skvělý nápad. Třeba ale příští rok až pokvetou rododendrony by jsi mohla procházku zopakovat.

Egoisté jsou jako parťáci nevhodní, to jste včas pochopil a Váš druhý kamarád taky. Jestli ale ten egoismus má v sobě už částečně příchuť hyenismu, je to ještě horší.

Další idiomatické výrazy se mi líbí, některé české ekvivalenty už asi vím, ale nevypíšu to tu hned, nechám prostor dalším.