Moc se mi líbí to Tvé cestování proložené fotkami.

Děkuji, Vando,že jsi tímto článkem důstojně připomněla tragédii z 11.9.2011. Svět už je jiný.

Teda Lidmilko, jak jsem četla, tak jsem čekala, co bude na konci. A nezklamala jsi. Paráda, úplně toho broučka vidím. Škoda, že nepíšeš častěji.

Tento sport je mi velmi sympatický. Může ho hrát každý, kdo se udrží na nohou, nebo je třeba i na vozíku. Nespornou výhodou je i přiměřený pohyb na čerstvém vzduchu. Třešničkou na dortu pak pohoda, když se sejde dobrá parta. Moc hezký článek. :-)

Poznala jsem jich už několik a vždy jsme spolu vycházeli velmi dobře. Vadí mi jen poněkud takové ty veřejné okázalé průvody, to se mi nelíbí. Víc mi ale vadí, pokud někteří lidé vnímají homosexualitu jako charakterovou vadu. A myslím, že ti, kteří věří v reinkarnaci, vědí, že duše je bezpohlavní. Díky, Dano.

Má to vtip, je to výstižné a krásně se to rýmuje. Palec nahoru.

Naši mladí v Thajsku byli a přijeli nadšeni. Možná bych se trochu bála situace, že by se mi v té dálce něco přihodilo, ale taková exotika by se mi líbila.

Kupte si fotoaparát a všechny ty své společníky potichu vyfoťte. Na sršne je zapotřebí nová mucholapka, na myšky pořádně pastičky. A rozezlené sousedy? Parádní street foto.

Já trošku brnkám na ukulele, ale Vy jste mi udělala velkou radost. A jistě nejen mně!

Tak nějak si tu připadám, na venkově, těsně před návratem domů. Už to tu dýchá podzimem, hlavně chladná noc. Díky za tu pěknou charakteristiku.

Těžko chápu, že někomu vadí květiny.

Módních přehlídce přeji velký úspěch. Budu v tu dobu sice mimo Prahu, ale v myšlenkách se všemi v Písecké bráně.

Mám rád zvířátka. Mám rád příběhy s dobrým koncem. Mám rád články Zuzany.

Tak nevím, že by ta "Zahrada"? Napřed jsem myslela Vím, kde se stýká...., ale tam je to známé spíš Ludmilou.... :-)

Věrko, díky, je to zajímavé, určitě se tam někdy podívám.

Maruško, vyjádřila jste to jasně, naléhavě s výzvou našim politikům. Ale, že by se zamysleli? Momentálně mají plné hlavy zášti a likvidace soupeřů. Nic jiného jejich mozek nebere. To je ta katastrofa.

Ano, ano, ano. Jsem na tom stejně, mluvím doma s kytkama, s radiem, s televizí. Už nemám ani kočičku, s tou jsem si povídala o všem a ona o to stála, to bylo na ní vidět. Opravdu mám ráda samotu, ale když je něčeho moc...

Skutečně - temná minulost a její skutky zanechaly dlouho hořkou příchuť na všem, co s ní souviselo, i na věcech neživých.

Vím, že jeden kolega takto sledoval letadlo, s nímž letěla dcera na dovolenou, ale pro mě by to byly docela nervy. Ale líbilo se mi, když v letadle, v němž jsem byla jako pasažérka, se průběžně ukazovalo, kde se právě nacházíme, a různé technické parametry.

Moje kočka tohle určitě neví. Jinak by přece neloudila třeba meloun :)