Lenko, děkuji za připomenutí, tady začínalo mé turistické dovolenkování s rodiči. Byly mi 3 roky. :-)

Souhlasím, že štěstí přeje připraveným. Mít "plán" co budu dělat a finanční rezervu za co to uskutečním. A pokud má člověk to štěstí, že žije v páru, je třeba jeden druhého hecovat k aktivitě. Každý z nás má líná období, kdy se nechce. A to může být začátek konce aktivního důchodu.

Od B....

Helenko, potřebovala bych takové pohádky na CD a přehrávat si je před spaním.

Přiznám se bez mučení, že paradoxně nevím, jak na tohle vyznání reagovat. Tedy pokud si správně vykládám výraz paradox. Možná, že bude stačit, když napíšu, že je odvaha přiznat své pády.

Nejlepší je na konci..., znát míru ! Je mnoho lidí, bez rozdílu věku, kteří jsou tolik lační nových věcí, nových komunikačních technologií, nových "smart" spotřebičů..., že se od nich nedokáží odpoutat. Je to vábivé, mít na dosah možnost komunikovat s celým světem. Jen nevím jaký smysl má soutěžení o víc lajků, postů, twítů, smajlíků a nevím jak se všechny ty plytké virtuální elementy jmenují... Sdílet láhev dobrého vína se ženou, kterou mám rád je, myslím, jiná kvalita :-)

Něžnost a nádech nostalgie vyjadřuje s dokonalým zpracováním silnou nosnou myšlenku. To nemá chybu.

Cestuji s Tebou ráda. Věřím, že co v této oblasti schází na rozvoji, to nahradí ochota a přátelskost lidí. A věřím, že se všude rozvíjí znalost angličtiny. Mám zkušenost i z Albánie a samozřejmě slyším i Rusy v Praze. Nepochybuji o tom, že v cestovním ruchu je angličtina na denním pořádku.

Tak to je příspěvek na pět hvězdiček... Věřím, že si na to, jak jste uvedl velitelstvi v omyl ještě po letech vzpomenete rád.

Helenko. k Vašemu oblíbenému tématu Hrátky samozřejmě přidám: bob - boby - bobr, kur - kurt - kurz, kra - krab - kras - krach - kraj - krav - a jestli nevadí čárka, tak i krám - krát - král... a zdravím "Královnu Hrátek"!

Na tuto otázku je snadná odpověď: Protože se v tom necítím dobře. A že se v tom necítím, to poznám, když si to obléknu. Vyzkoušet se dá leccos, ale nosit rozhodně ne. Párkrát jsem dala na dobré rady, jak mi něco sluší, ale brzy jsem se oblečení zbavila, protože mi v něm vůbec nebylo dobře. Takže experimenty klidně, ale cingrlata za každou cenu, to ani náhodou. :-)

Hezká vzpomínka na pěkný den. Jsme rádi, že se vám v Jeseníkách líbilo.

Álo, díky za připomínku. U nás v Praze to bylo z 12. na 13. 8. Ještě o víkendu se lidi dívali na nábřeží, jak se valí voda, a fotili to jako senzaci. V úterý k večeru už bylo zle. Vojenský archiv na Invalidovně dopadl se svou dokumentací hodně špatně. K tomu všemu si nás hodně podaly sdělovací prostředky, že jsme nezachránili spisy v celém přízemí. Těžko, ve dvoře bylo 3, 40m vody. No, bylo by to na celý článek, ale ať už to zůstane jen jako vzpomínka, na jedné straně na katastrofu, na druhé na ukázněnost a solidaritu, kterou i Pražáci ve většině případů prokázali.

Aničko, hezké vyprávění a pokud ty fotky fotil 8.letý vnuk, tak má talent po babičce i po dědovi. Fotky jsou nádherné :-)

Soničko moc hezké vyprávění i fotky

Bohužel s podobnou češtinou se setkávám v bakalářských pracích. Ještě, že mají vedoucí/ho práce, který/á jim to opraví. Bohužel se studenti, kteří měli z češtiny 4 u maturity dostanou až do třetího ročníku na soukromé VŠ a k získání titulu bakaláře.

Dámy a pánové, plňte si sny :-) Já si je jeden z nich splnila právě tímhle výletem do Alp. Za prvé jsem zjistila, že jsem v mnohem lepší kondici, než jsem sama tušila, a za druhé - při diskuzi mi jedna z dam říkala - no jasně, ty jsi přece ještě mladá - a pak vyšlo najevo, že jsem o čtyři roky starší, než ona. No - neberte to :-)

Zažila jsem podobnou situaci v r. 1977 kdy mne doktor poslal rovnou do nemocnice na infekční oddělení se žloutenkou - šedá budova v Motole. Byl to šok, vzpomněla jsem si na knihu Betty Mc Donald "Co život dal a vzal". Tenkrát jsem na sanitu čekala asi hodinu a saniťáci se dali přemluvit, aby se mnou zajeli domů pro nejnutnější věci - v balení jsem měla zkušenosti, když jsem jela do nemocnice s babičkou. Jaký byl můj šok, když jsem si mohla k sobě vzít jenom doklady, peněženku a kartáček na zuby. Všechno ostatní bylo erární. Tenkrát nebyly mobily a byl problém jak dát vědět, že jsem v nemocnici. Byla jsem na pětilůžáku a pacientky mi poradily, kdy je vhodné jít telefonovat do automatu na chodbě (to se nesmělo), aby mi sestry nevyhubovaly. Ráno nás budily už v 5 hodin, to začali uklízet, převlékat postele, noční sestry předávaly pokoje v 6 denním sestrám, dále to bylo podobné. S příbuznými jsme mohly mluvit pouze z okna, mohli nám něco přinést a nechat to u vrátné, která to po návštěvách roznášela. Obden chodil po pokojích zřízenec, který nám dělal nákupy (mýdla, toaletní papír, ovoce apod.), my mu dávali peníze a nikomu nevadilo, že to neprošlo dezinfekcí, byli jsme pohromadě áčkaři a béčkaři - já byla béčko. Nadstandard nebyl. Strávila jsem tam 10 týdnů, když mně propustili, odvezl mně táta domů, sanitku jsem nechtěla. Měla jsem pak ještě několik pobytů v nemocnici, ale proti infekčnímu to byla brnkačka.

Janino, moc pěkně napsané. Je to že života a vím jaké to je, když je v rodině alkoholik. Bohužel jsem v tom vyrůstala, takže rozvod byl ten správně udělaný krok. Nesouhlasím s vámi ale v jednom. Na stáří není, aspoň já tok tak vidím, nic krásného. Ale jinak jsem ráda na světě.

Zrovna jsem si říkala, že už asi nikam do ciziny nepojedu a podívám se u nás doma. Ta Tvoje úplně obyčejná dovolená by se mi moc líbila.