Věřím, že jídlo je zdravější čerstvé zmražené, než chemickou cestou upravené jako trvanlivé.

Krásné knihy určitě posilují tělo i duši. V mládí jsem často dávala přednost příběhům vážným až smutným. Dnes mám někdy až fyzickou potřebu se čtenému smát. Ne vždy se mi to ale daří. Asi si špatně vybírám. :-)

Podle mě je to v pořádku, že jste to uvedla, ať snímkem, nebo teď tímto příspěvkem. Ano, už jsme tu o tom kdysi rokovali, když jste ještě na portálu nebyla. Myslím ale, že jsou záležitosti, které neuškodí připomínat častěji.

"Poprvé tak veřejně zaznívá to, o čem se už delší dobu mezi staršími lidmi a jejich rodinami mluví. Ví o tom hodně už zmíněná paní Helena. „Byla jsem se poptat v několika domovech, jestli by místo pro mou bezmocnou maminku neměli. Vždy mě tam pěkně provedli, vše mi ukázali, například, jak tam senioři mají taneční zábavu či opékání buřtů na zahrádce. Já jim to přeju, ale když jsou schopni mít zábavu a opékat buřty, proč jsou, proboha v domově pro seniory..." Co by asi tak podle tý paní měli ti důchodci dělat? Ležet v posteli a čekat? Mám matku, která je taky v pečovatelském domě a taky je schopná si zatancovat a nebo sama opéct buřta, ale po pěti minutách už neví, že nějakého buřta opékala ;-) Ten článek je tak povrchní, že je to jen nic neříkající výkřik do tmy!

Letošní rok můžeme zatím na hřiby jen vzpomínat. V lese je sucho a to houby nemají rádi.

Chvála doteku, který uzdravuje tělo i duši. Hned je mi o trochu líp. :-)

Hraju – a ráda: předzvěst – zazvěst; předsíň – zasíň; předtucha – zatucha; předehra – zadehra; předvčírem – zavčírem; zamčený – předmčený; zátiší – předtiší; zaskvět (se) – předskvět; závitek – předvitek; zakouřit - předkouřit.

Jsem samoživitelka v důchodu /70 let/.Musím mít ještě 2 brigády,uklízím.Vše kvůli vnukovi/25 let/,aby nepadl na dno. Má práci,ale nedostává peníze ,když tak malé částky.Žili jsme v jednom bytě 3 generace, nešlo to. Tak má svůj podnájem v 1kk.Celkem platí 8200.-Kč. V dubnu se zapracovával na novém místě a pak mu řekli ,že zapracování je neplacené. To jezdil starým autem denně do práce a zpět 100 km.V našem malém městě práci neseženete. Další měsíc dostal pracovní smlouvu se zaručenou min.mzdou 12200 hrubého.Zaplaceno ale měl pouze 6500,-Kč, za měsíc, protože se zhroutil psachicky a marodil 14 dní. Ted čekáme kolik dostane výplatu za červenec.Je to hrozné, někdo by už měl udělat přítrž podnikatelům podvodníkům, většinou se jedná o malé firmy /gastronomie, doprava/. Platí bokem k výplatě černé peníze a když nemají náladu, nedají vám nic. Přitom v gastronomii už platí EET. Kde tedy tito podnikatelé berou tyto peníze? Během posledních 3 let jsme se v naší rodině /tři členové / setkali jen s podvodníky podnikateli. Na jednoho si dokonce dcera ztěžovalana inspektorátu práce, ale pak dostala výpověď. Kde to proboha žijeme ??? Místo klidného stáří mám noční můry. Strach o děti i vnoučata. Tato doba je hnusná. A to se členové rodiny snaží stále pracovat a nejsou to žádní IQ tykve.Zdaví Ludmila

Nemusí to být lingvistický klenot. Pro mne, když mi někdo řekl "to dáš", bylo vždy velmi povzbuzující. Když já jsem prohlásil "to dám", zase nesmírně motivační. Jde o psychologický efekt, který ta slova vyvolají. Vzpomenu si na předchozí situace, které jsem zvládl a překážky, které jsem překonal. Řekl jsem "to dám" a dal jsem to. Dodá mi to sebedůvěru. Když slyším "to skočíš" vzpomenu si kdy jsem co skočil. Když slyším "to propluješ" napadnou mne peřeje nad kterými jsem zvítězil. Ale "to dáš", to jsou pro mne všechny úspěchy a překonané překážky. Třeba "zlom vaz" taky nedává moc smysl. Tak až budete před nějakým úkolem nedělejte z toho jazykovědný koutek. Řekněte si "to dám" vyhrňte si rukávy a pusťte se do toho. Já vám držím palce a zlom vaz.

Hezké vyznání létu. Já si ho chystám pro podzim. Nejsem výtvarně nadaná. Škoda, takové tvoření by se mi líbilo. Tvořím psaním. A také mi to dělá radost.

O hezkou vzpomínku jste se s námi podělila. Díky paní Jano.

I takové jsou vzpomínky na dětství. Nikdy jsem se myší nebála, když se oralo pole, chytala jsem je v brázdách do ruky. Mnohdy mě kousla a zůstala viset na prstě.

V Izraeli ještě žijí pamětníci holocaustu, ale nikdo z nich nechce povídat o tom co prožili ve vyhlazovacích táborech či o smrti svých příbuzných. Ani moji rodiče nikdy nevyprávěli o pekle v Terezíně a Osvětimi. Otec si psal poznámky ke knize ale ta nikdy nebyla dopsána. Jen tak jsem se dozvěděla čím matka i otec prošli.ni já bych to krmě své rodiny nikomu nevyprávěla. Kdo skutečně zažil něco takového to nepovažuje za něco úžasného.

Jarmilo,díky.Budu čekat na další povídání.

Zuzko, hezká pozvánka a hezké fotky. Do Vodňan jsme se letos zase nedostali, tak snad za rok.

Taky se ráda zúčastňuji soutěží. Před deseti lety jsem za tři slova/pojmenování penzionu ve věži/ dostala poukaz na týdenní pobyt pro dva...využila jsem své nemocenské/páteř/ a poprosila o výměnu za permanentku na bazén a ...dostala ji v hodnotě 7000Kč-hurá-tři roky plavání zdarma! Pravidelně se zúčastňuji soutěže ve Scrabble a v místní soutěži v Bohumíně už se mi podařilo být třetí a druhá, tak snad jednou dosáhnu i na první místo. I tady na íčku už jsem párkrát vyhrála a dokonce jsem v posledním měsíci začala luštit i několik let opomíjený kvíz - ale při své skleroze občas zapomenu a pak mi chybí body :-) Teď jsem to začala řešit tak, že soutěžím ihned po půlnoci :-) Takže snad se štěstí unaví a přisedne i na vola. Myslím, že jsme národ soutěživý, jen - třeba v případě zdejší Fotosoutěže, aktéři často nečtou pravidla-ke své škodě.

Padesát mi bylo v r.1994, musela jsem měnit zaměstnání, mojí klikou bylo, že jsem byla programátorka a těch bylo málo, tak jsem místo sehnala. Později jsem měnila úplně obor a šla učit anglický jazyk, učitelů AJ je stále málo, takže nemám problém si i něco přivydělat při důchodu. Mám ale známé, kteří po padesátce měli velký problém sehnat místo, i několik let.

To je překvapení! Věřím, že jste podědil nejen podobu, ale i moudrost a literární nadání. Moc jste mě potěšil!

Při návštěvě Roudnice jsem sice Dortletku nezaznamenala, ale stejně se mi tam líbilo. A nejvíc cesta na Říp s Álou. Hezké fotky!

Ne nadarmo se součástí modlitby při mších stalo Pane, smiluj se. Díky.