**********

**********

Díky za nádherné verše...

Vašeho zpovědního článku si nesmírně vážím. Alespoň velmi vzdáleně si ty potíže dovedu představit, protože už v mládí jsem měla úporné svědění vlasové pokožky, na které mi kromě kortikoidů nikdo nedal nic účinného. Pomohl jen pobyt u moře. Tyto stavy se mi v zimě, když je suchy vzduch z ústředního topení a navíc nosím pokrývky hlavy, stejně vracejí, sice to není vidět, ale rozhodně nic příjemného. Držím Vám palce.

Kéž by takových mužů (ale i žen) bylo víc

To jsou krásné myšlenky! Takovými se ráda zaobírám a ráda je posílám dál. Těší mě, že se ke mně vracejí.

Tak to aspoň část vědců učinila velký pokrok, když konečně přijala, co o vědomí hlásali všichni moudří mudrci světa. Naše vědomí nám může stejně pomáhat jako škodit, když mu to umožníme. Klíčem k němu jsou naše myšlenky.

Trefné.... :-)

Mně ta dvojka jde jako krupicová kaše se skořicí??? A trojka vařená pohanka. Nebo jsem to neměla prozradit??

Opět vtipné! Dodala bych: do pokladny jako "kráva", zaplatit autorská práva.

Moc nevěřím na týdenní detox. Připadá mi to podobné absurdnímu výkonu - sníst padesát borůvkových knedlíků. Prostě vydržet se zatnutými zuby a okousanými nehty týden bez sítě a pak zpět do starých kolejí. A myslím, že tou obsesí života ve virtuálním světě, trpí mnohem víc lidí než se odhaduje. Pokládám za lepší cestu srovnat si hodnoty a uvědomit si, že brouzdání po netu, je jen jedna ze zábavných aktivit, asi tak na sedmém místě, mezi televizí a luštěním sudoku. Na předních místech by například mohla být turistika a kolo, modelování z hlíny, sběratelství známek či odznaků, fotografování, malování, zahradničení atd. Pak není problém střídat aktivity podle počasí a podle toho, co se nám zrovna chce.....

O5 bra3 s hrátkami! Dobře100 vymyslel, Oldřichu!!!

K ořechovici jsou potřeba zelené ořechy, ty u nás na Plzeňsku bohužel nemáme. Tedy já mám jeden ořech na stromě - tedy ještě před odjezdem na Istrii tam byl. Vše letos pomrzlo

No, nevím.Mimikry je když se ztratí- motýl. Mnozí se chtějí spíš zviditelnit....Jak se chovají....

Maruško, hezký výlet jste si udělalali. Jižní Morava je moc krásná a k vidění je tam toho opravdu hodně. Je to už hrozně dávno, co jsme tam byli. Ještě za totáče. Je dobře, že se takovéhle zájezdy konají. Tak ať jich zažiješ ještě spoustu. Pěkné fotky.

Tak na delší cesty jezdím sama. Mám ráda volnost, ráda poznávám nové a nové lidi i s jejich příběhy. Jednou jsem udělala výjimku, jeli jsme s přáteli a nestálo to za nic. Hádky o penězích, práce, děti, domov. Furt dokola. A jet s přítelem? Ne. Byla by to tak trochu nuda. Jsme každý z nás samostatná jednotka. Po příjezdu si pak u sklenky vína máme o čem povídat.

Zapomenout takové dobrodružství by byla škoda, čte se jedním dechem a láká k dalšímu pokračování. Jak to bylo dál, navštívil jste neznámého farmáře, pište prosím dál.

Díky za moc hezký článeček, také se v něm jako v pohádce o Popelce celkem dobře poznávám...

Článek mě zaujal a je velmi poučný. Dík ,že se někdo zabývá psychikou starších lidí.

Ne každý měl takovouto pěknou "startovací čáru", když k nám pronikly počítače k běžnému používání. Já jsem začínala od nuly. V archivu šli moji kolegové nejprve na školení T602, zatímco já jsem někam služebně odjela a žádné školení jsem NIKDY neabsolvovala. Všechny jednotlivosti jsem pochytila díky přátelům a známým, kteří mi vždy situačně poradili. Kolikrát jsem volala někomu telefonem, jak mám přepnout anglickou klávesnici za českou atd. V některých pražských obvodech se pořádají zdarma kurzy práce s PC pro seniory, ale já už nikam nechodím. V létě v jižních Čechách, když jsem neměla možnost připojení, zašla jsem několikrát do místní vltavotýnské knihovny, která i v letním provozu nabízela seniorům dvakrát týdně možnost práce na PC zdarma. Moc pěkný článek, pobavil mě.