To je báječné!!

Do Bílých Karpat se v létě chystáme, takže víme.

Ráda čtu příběhy ze života a i ráda o nich píši.

Je hezké, že si lázeňská města zachovávají stále svou kulturní a tím i trochu noblesní atmosféru. Snad tam do budoucna nebudou jen samí "novodobí" lázeňští hosté. Díky.

A mně se, Nadi, Tvoje fotky líbí. Ukazují, co jsi ukázat chtěla a vyjadřují prostě včerejší den :-)

KKKKoukám a asi nepřidám :-)

Žlutou kytičky už mám, sice jen virtuální, ale i ta se počítá. Poslala jsem sms. Jarmilko, je dobré to připomenout.

Nechávali jste si také šít oděvy? Měli jste svou oblíbenou švadlenu? Zavzpomínejte na tu dobu a napište svůj příběh o módě vašeho mládí. Nejzajímavější příspěvky oceníme.

Vzpomínám si, že naše maminka si v posledním období před smrtí začala sepisovat veškeré naše dětské výroky, my se sestrou jsme byly už její jedinou radostí. Vlastně rekapitulovala svůj život. Tehdy jsem byla dost překvapená, co to má za smysl (byla jsem mladá), dnes bych si to docela ráda přečetla, musím se podívat na chalupě. Jsou to takové útržky papíru, dost nečitelný rukopis, byla už těžce nemocná. Děti jsou opravdu někdy mudrlanti a ty zdánlivě neobvyklé výroky mají logiku.

Nikdy jsem netoužila být jako ostatní, nikdy jsem neměla ráda rodinné sešlosti, nemusím svatby, pohřby mi nevadí. Vždycky jsem kvůli tomu měla zle a trápilo mě to, ale ustála jsem to. Teď jsem šťastný a sebe-vědomý jedinec. Nejvíc mě těší, že to dochází i lidem kolem mě a občas mi dají i za pravdu. O tu ale nejde, stejně máme každý tu svou. Nejkrásnější na lidstvu je jeho různorodost, proto nechápu, proč se snažíme ji likvidovat.

Takových továren, jako jsou Nošovice, tady roste jako houby po dešti. A bude hůř, až se náš drahý prezident vrátí z Číny. To, co jste, Bořku, napsal, je bohužel smutná pravda.

Úplně s Vámi souhlasím, také bych tak své mamince děkovala...

Jezdíme se nejméně 1x za rok a byli jsme tu zrovna minulý týden :-)

Nádraží jsem našla, ale asi se vám vloudila chybička - jak si pamatuji a našla jsem ve Wikipedii - prvním aviatikem byl Jan Kašpar a vzlétl v Pardubicích 16. dubna 1910. Toto nádraží není v Pardubicích.

Kdysi jsem od jedné kolegyně, která jela se svazáky na Kubu, dostala ochutnat kubánský banán. Byl malý, nevzhledný, ale sladký. Nevím, jestli se to smělo brát s sebou, ale svazáci asi mohli. Také si vzpomínám, jak mnozí básnili o kubánském rumu, ale já jsem ho ochutnala až po letech a nijak mě nenadchnul. Podobně tak i tequilla nebo whiskey. Inu, nejsem ten správný fajnšmekr. Váš článek se mi líbil, je dobře, že jste přiložil i dobové fotky.

Avokádo jsem poprvé dostala od archivního návštěvníka z Izraele v r. 1990. Říkal, že si ho můžu namazat na chleba jako máslo, ale mně to chuťově nic neříkalo, nevěděla jsem, jak ho upravit. Po pár letech jsem ochutnala avokádovou pomazánku, když nás na konci kurzu angličtiny k sobě pozval náš britský lektor. Byl buddhista a vegetarián. Dokonce ani nesolil. Pomazánka s česnekem byla výborná. Od té doby si avokádo občas takhle podobně připravím, mám ho ráda.

Maruško, hezký tip na výlet. Beskydy vůbec neznám a obávám se, že hned tak nepoznám. Určitě je tam spousta míst k vidění, ale pro nás trochu daleko. Fotky jsou moc pěkné.

Mně vadí oslovení babičko, protože nejsem babička a nikdy nebudu. Babičko, má každý říkat jenom své vlastní babičce a ne šmahem každé starší ženě!

Výstavu jsem již navštívila. Zajímavá.

Už vím, dá se dobře najít podle nápovědy. Pomohlo mi to nádraží, abych nehledala po celém Česku.