Díky redakci za vše,co pro nás vymyslí !!!Bylo to skvělé!mm

Toulání v blízkosti tolika krásných nálezů musí být určitě velkou radostí. Moc se Vám povedly fotky i výstižné popisy, jak u hub, rostlinek i kamenné krásy.

Nádherný hlas, škoda mladého života, byla tak slabá a zmanipulovatelná bohužel .

Moc hezké paní Aničko, úplně se s Vaším vyznáním ztotožňuji. Nemohu se skoro narovnat, jak jsem dnes byla pilná a moje vnučka mi řekla, babi na co tolik kytek a ostatního, to zas bude konví, až si zajedeš někam relaxovat :-)

Vážená redakce, teď jsem to video shlédla a mám takový pyšný pocit sounáležitosti k i60.cz. Děkuji.

Redakce čaruje - fotka. Super. Rady taky, jen ta předposlední u nás nehrozí. To bychom umřeli hlady. Před pár měsíci mi manžel chtěl udělat snídani, tvarůžkovou pomazánku. Já se těšila na tom přece nemůže nic zkazit. No nezkazil, jen ji řádně osolil. Ale prý solil tou mojí bylinkovou solí, co jsem sama míchala.

Váš dort nejen skvostně vypadá, ale nepochybně i chutná. Jen co budou mít tvaroh ve slevě :-), spojím ho s loňskými borůvkami z mražáku a plátkem agaru. A s čerstvými jahodami určitě také nebude mít chybu. Už jen pohled na tu mňamku stojí za poděkování. :-)

Bohužel u nás Benu není,nejblíže ve Vodňanech.Ale v domě bydlí sestra z kožního....Je to skvělá akce.Mám sluníčko ráda ...

Zde je k prohlédnutí spousta fotek

Zuzko díky za tuto rychlovku .Modelkám to moc slušelo.

Vypadá hodně dobře a určitě někdy upeču

Zuzano, píšete tak křehké, citové básně, které zasáhnou přímo do srdce. A NE JEN NA CHVÍLI. Děkuji.

Pěkné poděkování,i já se přidávám k anonymu.:-))

Hezky napsaný příběh. Krásné fotky a vtipný komentář k nim. Zdravím Rexe!

Ano Zuzko, "tak je to správné, tak to má byť". Hlavně, ať je to láska na furt......*****

Mám za kluky trému už teď. A budu fandit a držet palce a čučet na televizi až do úspěšného konce.

Růženko,je to velice dojemné.Je dobře,že lidé nezapomínají.

Dřív jsem měla, Jíťo, také občas problémy s identifikací bývalých spolužáků po letech, ale ty třídy, s kterými se pravidelně scházíme, už mám nyní zafixované v současné podobě. Nejnepříjemnější pro mě byla situace, kdy se ke mně přihlásila v létě na výletě v jižních Čechách na ulici starší žena, jejíž podoba mi nic neříkala. Ona srdečně Zuzko, ahoj, já s přihlouplým otazníkem ve tváři. Až mi musela říct, kdo je. Spolužačka ze střední školy, kterou jsem neviděla ne od maturity, jen asi 20 let.

Ovčáček kazí renomé České republiky. Absolutně nechápu, jak může takový primitiv zastupovat zájmy této země.

Kdysi v mládí, když bylo ve vzduchu pojednou cítit jaro, jsem byla jako posedlá a putovala po venkovské cestě do přírody, do rokle, k potůčkům, bez konkrétního místního cíle, ale s cílem vnímat, cítit, žít. Tehdy jsem si říkala, že, dokud mě bude takhle budit jaro, budu mladá, a pak... A je to 50 let, jaro se hlásí neustále kolem mě i ve mně a mužská blízkost má v sobě také příchuť nebe. Tak nevím.