Eleno, čtu jedním dechem.... i takový je život. Krásně jsi vylíčila vesnickou idylku, tam bych i já byla asi velice spokojená / i když zde si nestěžuji/...

Opravdu to byla radost , že se to povedlo. Doufejme, že zítra bude pokračovačka.

Další zajímavý tip na výlet.

Tak doufám, že se ČHMÚ plete. Od 28.4. mám být týden s PŠ na Vysočině v týpkách.

Já budu doma fandit a ráda si prohlédnu fotoreportáž. :-)

Zdenku, člověk si zvykne! Důležité je umět si hrát i v důchodu. A jak je vidět, tak zábava Vám jde. (Teď si uvědomuji, že mně ani neměl, kdo potřást rukou při odchodu do důchodu - byla jsem sama sobě šéfem, ale nevadí, přežila jsem to).

Zahrada a jaro k sobě patří.Je prima mít kousek země jen pro sebe, rodinu a známé.A když je hned u domu, je to velmi pohodlné.

Dnes v sobotu bude zajímavé zjistit v jaké formě se vrací po odpočinku na kurty Petra Kvitová. Francouzská trenérka uvedla, že asi nebude rozehraná z turnajů - jako ostatní hráčky. Snad tvrdý přípravný trénink se spoluhráčkami nahradil turnaje. Ale psychickou zátěž je obtížné v tréninku modelovat. Dnes ve 12.00 začne Šafářová (13.) - Garciaová (29.), a pak Kvitová (4.) - Mladenovicová (58.) - Díky paní Hance za prima článek a informace z historie Fed-Cupu.

Slušné díly by se daly spočítat na prstech jedné ruky, ty ostatní byly až k smíchu, jak z nich kapala rudá ideologie. Přiznám se, že jeden z nich jsem nedávno viděl a bavil jsem se. Jinak se mi po Majorovi (ani) Zemanovi nestýská.

Hezké, Eleno. Neptej se hvězd a rozhlížej se kolem sebe. Nejsi z těch, kterých by si nikdo nevšiml. Tento Tvůj smutek už určitě patří k minulosti.

Jednotlivé příběhy mě vždycky velmi dojímají. V prosinci 1939 se už asi stěží podařilo někomu vycestovat. Každý neměl štěstí jako herec Hugo Haas díky své ženě.

Sláva, Mariánky jsou stále krásné,jaro už necouvne...

Zajímavé povídání z historie Prahy.

Cheb je krásné město.Chebský hrad s Černou věží a symbol města Špalíček s dalšími dochovanými měšťanskými domy, který vytváří neopakovatelnou atmosféru chebského náměstí.

Evi, paráda, paráda, Bertík je prostě jednička, o jeho paničce ani nemluvím. Prostě, je strašně dobře, že jsou na světě lidé, jako jsi ty a pejskové, jako je Bertík.

Většina koček si na sebe zvykne, ale výjimečně ne. To znám od sestry, kdy dva původní, kočka a kocour, novějšího Čerta moc nepřijali. A Tvá cesta mi trochu připomíná mé cestování sama v Tunisu, čekání u silnice na věčně nejedoucí autobus a kolem samé taxíky i netaxíky a každý řidič mě chtěl vzít.

Dokonalá reportáž z našeho výletu za jarem. Moc jsem se pobavila. Svůj "záměr s pampeliškami" jsem již také uskutečnila formou článku a několika fotografiemi. Jen mě mrzí, že jsem Tě ještě nevyprovokovala k fotografické tvůrčí práci. Ale nevzdávám se.

I letošní velikonoční svátky provázelo aprílové počasí, ovšem také vůně kávy provázející vzájemná setkávání.

Dnes vyplňuji testy. Zjistila jsem, že mi je přesně tolik roků, kolik mi je, no, možná prý o pár hodin méně. Ale stejně je na světě fajn :-)))

Piáno jsem zažila, ale toto je novinka.