Hezké a pravdivé.Cítila jsem lehkou únavu už jako dítě-připadalo mi to dlouhé.Teprve jako čtenářka Babičky jsem si cestu vychutnala..

Je mi Hani líto, že se kácejí stromy .Ale když ta Volyňka -Třeštilka se tak ráda rozlévá z břehů.Je ohrožena i krásná prvorepubliková plovárna.Kulturní život, na kterém se podílejí sami lidé a mladí lidé, se mi líbí. Jezdíme do Volyně často... http://www.volynevdolyne.cz/2015/01/25/protipovodnova-opatreni-ve-volyni/

Holky tentokrát medaile nezískaly,ale přesto je obdivuji.Když jsem viděla jak je to náročné,hlavně běh do kopce a pak se soustředit na střelbu. Pokaždé se nezadaří,ale i tak jim patří dík.

Moc hezké, dějově i přírodopisně poutavé vyprávění. Vzpomínám si, jak jsme byli u Adelaide v rezervaci a já jsem měla s sebou kromě kabelky ještě igelitovou tašku. Najednou za mnou začal chodit veliký pštros, doslova mě pronásledoval. Také už jsem z neznalosti začínala mít obavy, co udělá. Byl zřejmě zvyklý od turistů na různé lahůdky. Když se u mě nemohl dočkat, najednou mi chňapnul po igelitce a roztrhal ji. Pokud ještě máte další příhody a poznatky, určitě je zveřejněte. Díky.

Znám Řeky, co tu zakotvili v manželství.A s mužem chodili do třídy Janis Pavlidis, Zisis Melios /"Esi isi matematikos vlakas" a Petros Cironis/básník z Holoubkova. V Řecku se mi moc líbí...Ráda si tam zatancuji...

A Gočárovy domy jsou také už nějakou dobu v pražské ZOO.

Z literatury faktu doporučuji Kauza Zábrodský a Na oltáři komunismu, byla to hrozná doba , znám z vyprávění mého taťky, který řekl "bylo to trauma pro český hokej", hokejové legendy to odnesly svými životy. Čest jejich památce. A redakci díky, za připomenutí.

Zuzko, díky za to časté připomenutí. Už dlouho jsem neotevřela svou oblíbenou knížku Stezky a cesty poezie...

To mě tedy opravdu mrzí, že se jedná pouze o velmi krátkodobou výstavu, ani ne do konce března, protože bych se na ni za jiných okolností velice ráda podívala.

Je to, Soňo, oprávdu krásný kraj, i když Vyšší Brod, respektive léčebna Hrudkov nad městem, je pro mě provždy spojena s koncem mé maminky. Ale jinak, už dávno se na jižní Čechy neškaredím.

Evi, chtěla jsem jen nakouknout, ale nedalo mi to. Ty slzy dojetí mi do očí vhrkly taky. Ty i Bertík jste úžasní. Nevím, co bych ještě napsala, ta radost prostě z fotek přímo čiší, ať z lidiček nebo Bertíka. Tak prostě - ahoj a díky

Dávám za 2.

Františku, jak jsem zjistila na Vašem profiu, jste velký spisovatel, či přesněji častý spisovatel zde. Vaše úvaha nad životem osamělého penzisty je ze života nejednoho mužského asi. Zaujalo mne foto k článku, z pána vyzařuje dobro, klid, touha sdílet život v teple domova třeba právě u krbu, který atmosféře domova hodně napomáhá. Ale co nejvíc naplňuje život každého je jen láska, bez té žít nelze. Tak ji přeji Vám, panu Lubošovi z článku a vlastně nám všem zde na těchto stránkách. Někdy by prostě člověk neměl moc přemýšlet, ale lásku jen přijmout, když se nabízí a to není v životě zas tak často, že?

Z prasátka jím ráda téměř vše, jen tu zabíjačku bych asi nezvládla, neumím zabít ani kapra. Jelítka, jitrničky, prdelačku a vše, co k tomu patří mám ráda a většinou jsme byli pozváni k hotovému. Ale věřím, že je to náročné. Díky !

Růženko, jak snadné to po tvém popisu vypadá, a jak jsem se s ruličkami prala! Jsi šikulka šikovná.

Moc hezké vyznání.Jako vždy. /Chladné ruce může působit taky Raynaudův fenomén ./ :-))

1- Paní Naďo,jste tak trochu můj Blíženec,i když jsme obě Kozorožky,oblékám se podobně,dá se říci,že skoro stejně,mám stejnou povahu,líbí se mi váš styl,to malé minus dávám za boty,asi bych si k tomu vzala pantoflíčky na klínku,či otevřené letní střevíčky.Jinak jsem velmi spokojená s vaším autfitem!

Pamatuji si tu hrůzu.Za týden se mi mělo narodit dítě a hrozně jsem se bála. Chladnokrevní vražedkyně.