A tohle je ze života? :-))) Dnes bych už asi neprolezla.

Kdo ví, co byl zač.Ale vybral si dobře.Pěkně chráněné kolem dokola.Na Moravě jsou taky alespoň kopečky , stejně s vínečkem se moc dobře po kopcích nedá...

Máte vážně zajímavou tvorbu, takovou zdánlivě skoro až dadaistickou, ve skutečnosti však moudře vnímavou.

Tak to se vám nedivím, že vám to nebylo příjemné, ale že syn v afektu nerozeznal paní od holky, to je dílo. I když... U koček je známo, že když se jim dělá nějaký úkon, který nemají rády, např. čištění uší, podávání léku, kartáčování atd., tak, když se pak ta dotyčná pustí, obvykle se v hněvu vyřítí na tu kočku, která je nejblíž, ta to schytá, i když nic neudělala. Je to fakt mnohokrát dokázáno. :-)))

Tohle mi něco připomíná. Pěkné! :-)

Připadá mi, Hanko, že jsem tu příhodu nedávno někde slyšela, což neadresuji Tobě, spíš pan doktor vyprávěl, co sám také někde slyšel. Skutečnost je ale taková až skoro "tragikomická". Vůbec se nedivím, že normálním mužům nedošlo, že transplantované vlasy nedorostou, protože se o takové záležitosti nestarají.

Ano, mydlit a mydlit. Pak z nich něco bude. A pokud se to povede, budou novodobí tatíci také mydlit a mydlit. Jak je ten svět konečný, byť nás vědci přesvědčují o opaku.

Na Business si pamatuji, hráli jsme i Dostihy a sázky, ale karty jsou karty. :-)

Pěkné jako vždy. Mně se líbí, že kromě "zočívoči" existuje i virtuální svět, přestože s technikou bývám také často na štíru. Každý z našich světů má svá plusová i mínusová specifika. Není radno nechat se pohltit kterýmkoliv z nich. :-)

Miluji ty chvíle napětí předtím, než odhalím, že to, co se mi jeví být záhadným, je něco známého. To určitě dobře znají všichni, kteří špatně vidí. Rozšiřuje jim to svět o další, ostrovidy nepoznaný, rozměr. Dík za pěknou chvilku napětí. :-)

Hezký článek i fotky, líbí :-)

Evi, no to jo, to by se tedy panelákový národ pobavil. Já jsem se také pobavila, ale zažít bych to nechtěla ani náhodou, a to ani bez toho strachu o svěřené vnouče. Já se do takové "techniky" dostanu jen sporadicky, tak nevím, zda bych si poradila jako ty.

Copak o to! Každý si zdůvodní, čemu sám věří. Maminka nikdy nekouřila, nepila, a přesto zemřela po ataku mozkové mrtvice. Takže si myslím, že podobné výzkumy jsou zavádějící. Nekouřím, nepila jsem, byla jsem štíhlá, měla jsem dostatek pohybu, a přesto mě postihl srdeční infarkt. Příčiny budou asi různé.

Roztomilé příhody. Co by za to mnozí dali, kdyby jen tak "chybovali". :-)

Janu Svěrákovi přeji ještě mnoho let tvůrčí invence a jeho otci mnoho dobrých nápadů. Je dobře, že naše kinematografie má takovéhle talenty. V dnešní době působí jejich filmy jako balzám na duši. Navíc je naše rodina velkým fanouškem Járy Cimrmana, takže velký dík i panu Svěrákovi staršímu.

No, tak toto si budu muset v klidu nastudovat. Jsi fakt šikovný Radku . Ale nevím, nevím, jestli mi to ta moje hlavička pobere...:) díky !

S radostí jsem si přečedtla závěr Vašeho putování. Na konci mám docela zvlhlé oči, že by nějaký prach? Krásné povídání, krásně napsané. Děkuji Vám z celého srdce. Zrovna v tomto týdnu jsem se dívala na ČT2 na pořad o Banátu. Sice to bylo z roku 2004, ale tam jde čas kupředu jen velmi pomalu.

Paní Hano, milá rýmovačka a takové dobrodružství s pejskem třeba jen za humny - však všude je nesmírně krásy, jen když kouknem na oblaka a na tu naši zemičku , po které chodíme.

To je dobré, že se dokážete vžít i do psychiky stárnoucího muže. Moc se mi to líbí. Myslím to ztvárnění.

Jan Werich je pro mě něco jako ikona. Vysoce uznávám cokoliv, v čem jsem ho viděla, co jsem od něj slyšela či četla. Nechávám být jeho soukromý život, levicové či pravicové zaměření, poválečné působení ve filmech, Antichartu a další. Já miluji jeho intelektuální humor a neskutečnou moudrost a chytrost, s jakou ovládal myšlenky a jazyk!!