Já jsem před mnoha lety takhle hlídala v archivu lidem, kteří tam ještě bydleli jako domovníci, fenku knírače. První den stála u dveří, že půjde domů. Za několik dní se rozhodla, že se mnou zůstane. Její lidé z toho měli šok a nařkli mě, že jsem jim psa odloudila. Když jsme se s fenkou potkaly, ječela a rvala se ke mně. Já jsem to obrečela a už bych to nikdy nechtěla zažít.

Pane Kašíku, vaše přiběhy mě doslova "vcúcnou". Mám pak co dělat, abych se vrátila do přítomnosti. Z vašich příběhů by byla hezká a čtivá kniha.

Paní Hano, díky za oživené vzpomínky.

Naše, zralé modelky, by měly vedle odvahy trénovat i tanec.

Moc hezká a poučná vzpomínka .

Ahoj, Soni, díky za pěkný a poučný článek a za přiblížení atmosféry.

Dobrá je i jeho kniha :Tudy jenom procházíme.

Škoda, že jsem z druhého konce, určitě bych zašla.

Díky za krásné přiblížení Fulneku . Shodou jsem dnes napsala o 9.sjezdu SD v Praze a moc se mi líbil. Zdravím Hanko !

Na svou hlavu si narazím to, v čem mi bude teplo, a to bez ohledu na módu. Mám doma pár skvělých huček, které nesplňují módní parametry, ale já se v nich vedle dam s mrznoucíma ušima cítím skvěle. :-))

Mám ráda stromy, obzvláště ty osamělé. Jejich krása tak vynikne víc. A tvoje verše, Zuzko, jsou také vynikající.

Děkuji za přiblížení přehlídky.Obdivuji děvčata jak jim sluší mini a jak jistě si vykračují v podpatcích.Tiše závidím.

Hezký sen, ale potom ta realita. Jakpak to paní Dano dopadlo se senem a s Vámi. Nezmokli jste.

Je to bezvadné, že jste poodhalila i druhou tvář elegantní modelky i60. Díky!

Ahoj Zuzko, muselo to být opravdu zajímavé. Jsi odborník na archivování. Ale že to všechno na svět vejde, tolik minulosti a tolik odborníků vše studuje a stejně se lidstvo z historie nepoučí...

Máte pravdu pane Zdeňku - s kytarou jsme začínali a různé skupinky zakládali - od country až po beat. Skupinu Free five sice neznám, ale věřím, že měla své obdivovatele. Pěkná vzpomínka v rámech :-) Ve kterém městě a kulturáku to bylo ?

Moc pěkný článek,máte pěkné,ale náročné zaměstnání. Taky bych se nechala Prahou provést. :-)

Je to všude stejné, ale na srazy chodím ráda, pokaždé si někdo vzpomene na příhodu, kterou ještě nikdo nevzpomenul a najednou si kdekdo vzpomíná- no, jo, já si to taky pamatuji.. Osvěžit paměť nikdy neškodí. A pochlubit se současnými úspěchy taky ne.

Když jsme ještě bydlely s maminkou v jižních Čechách, byl život našich tamních venkovských koček bez rozdílu krátký. Ztráta beze stopy, přejetí autem, zlý soused. Ale ten krátký život měly volný a šťastný. Bytové kočky v Praze žijí relativně dlouho, ale zatím mají také smutné a strastiplné konce. A protože je nyní všem třem už hodně let, pomalu se to zase blíží...