Dovedu si to představit, protože jednou kdysi nám přišel domů asfaltový kocourek, který buď někam spadl sám nebo mu tam někdo pomohl. Zprvu to vypadalo tragicky, protože by se sám rozhodně neočistil. nevím, čím ho tehdy sestra zatuhlého nánosu zbavila. Ale o účinku másla jsme nevěděly, asi by to bylo snadnější!

To je poezie úplně z jiného soudku a nutno dodat, že hodně milá.

Naše dlouholetá známá Olinka (psala jsem o ní před 2 lety zde v Mém příběhu), které je 88 let a podle volby dcera žije rok v Senior Parku, je na tom asi takto: Ve svém "bytě" se pohybuje samostatně a osobní hygienu i jídlo zvládá. Pečuje v bytě i o kocourka. Zážitky z minulosti dovede vyprávět brilantně. Se současností však má velké problémy. Jednak opakuje stejnými větami mnohokrát to samé, neví dny, čas, lidi, asi ani, kde žije. Nového už si nezapamatuje nic. Při výpadcích říká úplné nesmysly, kdy zaměňuje minulost s přítomností, co dělá, jak dlouho tu bydlí, je podezřívavá a velmi vztahovačná, že ji nikdo nemá rád a každý jí chce škodit. Chceme-li se vyhnout konfliktu, musíme jí vše odsouhlasit a jen ji chválit. Zajímalo by mě, paní doktorko, zda se jedná v tomto případě o projev Alzheimerovy choroby a jak dalece je pro takového člověka ještě únosné bydlet sám, byť v objektu s péčí.

Před 2 roky jsme se s mou sestrou a kamarádem vydali do Jinců "hledat trilobity". Kamarád byl starý hledač pokladů a bezpečně nás dovedl kus cesty za obec do lesa, leč do stále označeného vojenského prostoru. Bylo šílené vedro. Našla jsem asi dva kousky se zkamenělinami, jenže pak začala obrovská bouřka a kamarádovi se udělalo zle, protože už měl jednou mrtvici. Široko daleko nikdo, tak jsem utíkala do obce a chytila prvního chlapíka u domu s prosíkem o pomoc. Ukázalo se, že to byl důstojník tamního dosud fungujícího útvaru, ochotně kamaráda odvezl na ošetřovnu, kde do něj nalili lahev vody, jelikož byl dehydrován, a něco mu podali. Pak nás ještě všechny odvezli na nádraží. Byli úžasně ochotní, aniž by tušili, že spadám pod vojáky. Měla jsem ale pěkně nahnáno. To by se nám trilobiti moc nevyplatili.

Včera odpoledne nebyla ještě tabulka na tipování připravena. a tak jsem tipovala jako vítěze MS A) Španělsko B) jako nejlepšího střelce Lionela Messiho a vítězství Brazílie nad Chorvatskem C) 2 :0 - byllo by možné ještě dodatečně přidat mé první dva tipy do soutěže ? Děkuji redakci- byla jsem 24 hodin bez internetu - prostě hrůza. Dnes přidávám do formuláře Španělsko-Nizozemsko asi 2:1, Mexiko-Kamerun také snad výsledek 2:1 C) součet gólů 6

Krásná!

Dobrá akce, přinosná pro obě strany.

A) Brazílie B) Neymar ( Neymar da Silva Santos Jůnior) C) Brazílie : Chorvatsko 3:0

Moc pěkně napsaný článek. Rozhodčí občas dělají chyby, když se jim připlete závodník, který je o kolo zpět. Také jsem učil ve sportovních třídách na základní škole v Ústí nad Labem, ale ve Vašem článku jsem nenašel v jakém městě jste působila. Mezi dětmi, které jsem ve škole učil a odpoledne vedl na tréninku jsem měl kdysi i nynější modelku Terezu Maxovou. Její maminka tehdy učila na stejné škole jako učitelka. Dodnes na to Tereza vzpomíná.

Je to víc než zvláštní, ale se snahou jezdit na koni a na kole mám obdobné zkušenosti, i když mi bylo méně. Vyprávění máte veselé, ale realita někdy hezky bolela.

Ráda čtu vaše příspěvky. Máte zajímavé zážitky a umíte je patřičně napínavě podat.

Já prostě nemá slov,je to opět paráda!

Podepisuju se a naprosto souhlasím. Už proto, že jsem si vyzkoušela na vlastní kůži při vybírání outfitu pro naši módní přehlídku, že úzké džíny, o kterých jsem si myslela, že pro mě už nejsou, jsou naopak super a pořídím si takové!

Já si myslím, že vkusu na naučit nedá. Některá žena se ním narodí a je její přirozeností nebo ho prostě nemá a nikdy mít nebude. Otázkou ale je, co je to vkus, že! Co se líbí jednomu, nemusí se druhému líbit vůbec. A proto je svět tak pestrý, jak je. Kdybychom byly všechny stejně "vkusné", nakonec by to mohla být monotónní šeď, ne? Někdy si myslím o některé ženě, že snad nemá doma zrcadlo. Ale totéž si může myslet ona o mně. Já sama se neoblékám nijak draze ani vyjímečně. A za největší ocenění považuji větu svého kamaráda, se kterým jsem se seznámila v nemocnici, který mi po nějakém čase řekl, že "mě nikdy jinak než dobře vypadající neviděl, a to ANI V NEMOCNICI". Tam jsem na rehabilitaci samozřejmě nosila tepláky, legíny, trička ...

Teda Jano,vzala jsi mě vítr z plachet,mám tu připravenou básničku,která se jmenuje Jahodovotřešňová,ale asi ji pošlu ,není úplně totožná s tvou tvojí,jen myšlenka na červené ovoce nám přišla ve stejnou chvíli,tak ti zcela rozumím,básnička se mi líbí.Díky .

Super, jdu do toho!

Zuzko, rozhodně sis ke sportu přičichla víc než já. V rámci hodin tělesné výchovy jsem bývala dobrá na krátké tratě a skok vysoký, ale nikterak jsem netoužila tyto vlohy rozvíjet. Zůstal mi sport jediný, a to rekreační - turistika. Sotva jsem se naučila chodit, brávali mě rodiče na túrky do Beskyd, a já vždycky chtěla sama sama, takže mě nemuseli nosit, ani když jsem sotva pletla nožičkama. A to mi zůstalo, jen přibyla rekreační cyklistika. Díky těmto dvěma "sportům" jsem se poměrně rychle vypořádala s prodělaným infarktem. Jsem pevně odhodlaná jezdit, dokud uvidím na cestu a chodit, dokud nepadnu. :-)

Pěkný článek v souvislosti se začínajícím mistrovstvím světa v Brazílii. Kdysi jsem pracoval externě pro ČSTV v místnostech uvnitř tribuny Strahovského stadionu. Na ten stadion se při celostátních spartakiádách vešlo přes 200 tisíc diváků. Fotbalová Sparta si na ploše Strahovského stadionu vytvořila 7 fotbalových hřišť s regulérními rozměry. http://www.4stav.cz/strahovsky-stadion-je-nejvetsi-stavbou-sveho-druhu-na-svete-video_4c3877

Moc se mi líbí tento rozhovor a hlavně nápady a moudré názory slečny Peckové. Ano, také si myslím, že má smysl, aby mladá generace naslouchala zkušeným generacím.