Život je cesta dobře jste to napsala . Vybrala jste si bezvadný web a věřím že se všichni můžeme těšit na vaše psaní .Začla jste dobře.Tak vítejte tady mezi námi !!!!!!!

I řasy hledaj lásku...to se ti Jituško povedlo,zajímavé téma,opět moc hezky napsané.Souhlasím s Milenou,někdy po lásce bytostně touží každý kousek našich těl....

Jste Růženko moje " krevní skupina ",houbaření je i moje vášeň a les,to je zamilované místo pohody, snění a radosti.I s tou vařečkou se poznávám...pěkně jste to napsala.Roky zastavit nejdou,tak si užívejme všeho,dokuď to " pořád " nějak jde....

Vážená paní doktorko, děkujeme za moc pěkný článek. Sama mám v okolí ženu, která trpí těžkými depresemi a vím, jaké je to trápení. Mnozí se na takové lidi dívají skrz prsty, ale jak píšete, je to těžká nemoc a její léčení není jednoduché.

Zuzko žij a piš ! Tvoje články a básničky jsou bohaté ,čtivé plné lidskosti ! Inspirací máš určitě na rozdávání a je fajn že tady jsi ! Ráda tě čtu !

Paní Inko, bezvadná fotka a také to, co píšete. Prima, držím Vám palce, ať Vám vše vyjde, jak si přejete.

Pásovým oparem jsem onemocněla nečekaně loni na jaře, a to zcela určitě z extrémního stresu v práci. Boláky a velké bolesti na pravé části trupu. Mohu s klidným svědomím prohlásit, že kromě lékařem předepsaného Herpesinu jsem si pomohla pouze přírodními prostředky. Boláky zaschly a zahojily se za týden, až se paní doktorka nestačila divit, a za 14 dní jsem jela bez problému na dávno zakoupenou dovolenou na Kypr.

Maruško, tleskám. Je to tak prima povídání, že musím reagovat. Mně je o hodně víc (79), moje "zamlada" je též klíště, kterého se nechci zbavit, ale po horách už nelezu, ani nelyžuju, hlavně proto, že není s kým. Díky za Tvůj optimismus. ***

Paní Milado -slzy radosti i žalu a přeji Vám hodně těch z radosti

Blázni motorkářští nevidí, neslyší, v současné době jsou to i veškeré technické vymoženosti, kterými se znepříjemňuje okolí, pátek, nebo svátek

Také jste si všimli, jak úpadek na straně jedné přináší obrodu na straně jiné? Zřejmě proto, aby byla zachována rovnováha. A to je dobře.

Vzhledem k tomu, že je to všechno o vkusu, a ten máme každý jiný, budou pořád chodit po světě lidé, kteří budou lahodit oku jiných a ti, kteří se do vkusu jiných prostě nevejdou. O něčem jiném je evidentní nedostatek péče o tělo.

Velmi s vámi souhlasím. Mám podobné pocity, když v kročím do obchodu s oděvy. I proto tak fandím zdejším modelkám. Snad se díky tomu něco změní!

Dneska už jsou textilie kvalitní, taže hodně prádla se nežehlí. Jednoduše přímo ze šňůry se prádlo poskládá a uloží.

Hani, moc bych Ti přála splnění Tvého přání, je to ale drahý koníček. Snad to vyjde....

Ano Zuzko, déšť city nezatopí, vyčistí vzduch, zvedne hlavičky kytičkám a také obvykle vyjde sluníčko a to je hned lépe na světě. Tak ať zas prší krásně.***

Hezké vyprávění, zvykat si na úplně jiný způsob života musí být opravdu těžké.

Když jsem před mnoha lety četla jeho knihy, ťukali si mí vrstevníci na čelo, co to čtu za nesmysly. Nemám ráda slovo guru, to neměl dřív rád ani on. Ale je vidět, že se časy mění. To nic nemění na skutečnosti, že je to moudrý člověk, ale takových jsou mezi námi spousty. Zajímavě píše o stárnutí v knize Nesmrtelné tělo, nekonečná duše.