Pro mne vzpomínky, odtud jsme s prarodiči vyráželi v létě na chatu na Vysočinu a jen s dědou na výlety, táhli kufry - tehdy nebyly kufry na kolečkách...

Tak to bylo velké a fotoreportáž také. Díky za přiblížení pro mě oblíbeného, ale vzdáleného města.

Přeji všem účastníkům hodně dobré zábavy a už žádné další bloudění❤️

Tam to znám, jezdilo se tam na čundr.

Myslím, že příroda si vždy poradí. Řada lidí by si z ní mohla vzít příklad. Ale Ty jsi, Haničko, bojovnice.

V sobotu bylo více akcí, tuto jsme už bohužel nestihli. Ale byli jsme na přechozí v Letňanech. Je to fajn si takhle zavzpomínat ...

Krásné časy, když jsme byli mladí. Škoda, že nelze vrátit čas. Já taky chodila s vojákem, naslibovali jsme si, že se vezmeme. Ale vztah nevydržel, škoda. Měla jsem kamarádku, seznámila se s chlapcem a od 16 let spolu chodili, pak se vzali a jsou spolu dodnes. Tomu říkám zlatá láska a jenom tiše závidím. Díky za nahlédnutí do vzpomínek.

Můj vztah k růžové se vyhrotil hodně dávno, když jsem pod vlivem řady odborníka rozhodla, že ložnice bude vymalována růžově. Prý to vzbuzuje něžnost. Jak u koho. Při prvním spatření jsem dostala záchvat zuřivosti při představě, že se na to budu muset koukat, kdykoli otevřu oči. Jediný kousek oblečení této barvy jsem měla jen proto, že jsem ho koupila své dceři. Ta usoudila, ať ho tedy nosím sama, když se mi líbí. Barvu jsem tehdy neřešila, zaujal mě materiál a zajímavý střih. Dnes už ji vnímám jinak. Rozjasní tvář. To není pro seniorku k zahození.

Danielko, děkuji za krásné pohlazení na duši. Nádhera vyjádřena slovem i obrazem.

Některé osudy nejsou zrovna růžové. Na začátku minulého století umíralo hodně dětí. Hezká vzpomínka.

Občas mě přepadne nechuť dělat domácí práce, tak si říkám, že práce kvapná, málo platná, a že mi nejspíš neuteče, neboť to za mě stejně nikdo neudělá... takže ji začnu odsouvat, dokud nenastane ta správná konstelace hvězd... a potom to začne lítat jako na drátkách :-)

Ano umělá inteligence bude pohroma. Bude to muset řešit stát, jinak budou opět revoluce. Lidé bez práce i "zlobí". Třeba to vyřeší "chléb a hry". Jindra

Zuzanko, tvoje básně mě hrozně dojímají.Jsou tak krásné, až srdce usedá.

Hezky jste popsal zajímavé místo v srdci Toskánska.

Hanko, moc hezké povídání. A svatá pravda.

Život tropí hlouposti. Aspoň jste se od srdce zasmály, a vyřešily jste to k oboustranné spokojenosti.

Pěkné čtení, a jistě nejen po ránu. Je tolik krásných míst, která jsem neviděla, a neméně těch, která jsem viděla a zapomněla. Teď se hlavně snažím odhalovat a vidět krásu těch, která mám denně na očích. Pořád je co objevovat. Daleko i blízko. Ať vás to stále těší. Mně udělal váš článek včetně krásných fotek také radost.

Tak jste mi připomenul, že jsme dlouho nebyly v Kooperativě na výstavě. Až mne přestane bolet Achillovka, s kamarádkou tam vyrazím...

Půvabný fejetonek- nojo, filmaři...

:-) Jasně, i spokojený život ve lži kryje spásná jistota, že pravda všechno překoná... :-)