Mám ráda vaše příběhy s notnou dávkou tajemství. Těším se na pokračování a název knihy.

Hezké fotky, tam jsem nikdy nebyla.

Ňam, Aničko :-)

Je to smutný příběh. Bohužel, rodiče si nevybíráme.

Velmi zajímavá reportáž z míst, která na vlastní oči nikdy neuvidím. Jiný kraj, jiný život.

Pane Berka, na pohřeb Jana Palacha si stejně jako mnoho dalších lidí vzpomínám rok co rok. Stejně jako na 21. srpna. Čili platí "Nikdy nezapomeneme". Vždy byli a budou bojovníci a taky "souhlasně mlčící většina". Kdyby nebyli ti první, tak už asi náš národ neexistuje.

Před několika dny jsem zprávu o tomto nálezu zaslechla v televizi. Ráda jsem si přečetla podrobnosti.

Vrátila jsem se ve vzpomínkách do mého dětství.. Děkuji.

Létání do vzdálenějších destinací už přenechám mladším, ale příští rok zvažuji Albánii a Ischii.V obou destinacích jsem již byla a let trvá do 2 hodin.

Aničko, požehnaný kraj. Díky za tvé poetické obrázky i slova, je to balzám na duši.

Také blahopřeji vítězům, i všem, kteří vytrvali až do konce.

Také ráda pozoruji cvrkot kolem sebe, když nastane ta pro mě neobvyklá chvilka třeba v kavárně nebo vinárně. A většinou se k tomu připojují i vzpomínky. Moc hezké a výstižné je úvodní foto k článku.

:-) Škoda, na Metuzalémovu cenu dle propozic příliš bystré.... :-)

Moc pěkné, Aleno. Ale nemohu si vzpomenout, jestli jsem tam už byl. Jo, ta paměť!

Zahrada vypadá moc hezky. :-)

Jitko, dobře tě chápu, prožil jsem něco podobného. Šest let se žena trápila s rakovinou, celou tu dobu byla doma a staral jsem se o ní. Je na hřbitově v Čelákovicích, kde se o ni dcera vzorně stará. Ale pořád je pro co žít. Zůstaly nám pěkné vzpomínky a také rodina. Hodně sil do dalšího života!

:-) Oběť dosud nedokonané interpretační metamorfózy... :-)

Hanko, všechno, jen to nejlepší. Gratulace. Tohle nebyla nejlepší oslava. Já mám raději takové oslavy v úzkém kruhu rodiny, nebo přátel. Za necelý měsíc mě čeká oslav několik. Budou pokročilé kulatiny. Tak si to pořádně užij!

"Ale proč? Proč to tak je? Proč si navzájem komplikujeme žití a soužití? Proč musíme stále na něco reagovat? Zaujímat postoj. Komentovat. Schvalovat nebo neschvalovat. Odpovídat za něco nebo za někoho? Souhlasit. Reagovat. Volit. Protože je to občanská povinnost? Protože umíme mluvit?" Kde to je psáno, že MUSÍME? Poku jde o to "milovat bližního svého", tak jiné než křesťanské věrouky to mají jinak. V talmudu stojí psáno, že rabbiho Hillela jednou požádali, aby jim vysvětlil učení Tóry za takovou chvilku, po kterou vydrží stát na jedné noze. On se postavil na jednu nohu a pronesl: „Nečiň druhým, co nechceš, aby oni činili tobě. Zbytek je jenom komentář.“ Ale i některé východní nauky - třeba taoismus - by Vám možná měly co říct.

Já zase musím rozmazlovat kocoury, aby počty našich ptáčků nesnižovali, a docela se mi to daří. Bydlíme kousek z od lesa, létají k nám i sojky, strakapudi... Jen nechtějí počkat, až nastartuju foťák. Moc hezké počtení...