Právě článek pí VJ mě inspiroval. Třeba si přečteme i další povídání od dalších íčkařů.

Je to už hodně dávno, co jsem viděl jugoslávský velkofilm / koprodukce s USA a Itálií / " Bitva na Neretvě ", z roku 1969. Hráli v něm tehdejší hvězdy všech tří zemí a pojednával o statečné operaci " Jugoslávské partyzánské armády " s Němci. Je zajímavé, že maršála Tita uznávali téměř všichni obyvatelé tehdejšího státu, bez ohledu na jejich národnost. Brzy po jeho smrti šlo všechno " do kopru "

Kdybych mohla,tak bych si pořídila model na čtvrtém snímku. Ale nevím,kam bych v něm vyrazila. :-) :-)

Diskuse? Není o čem diskutovat! Pochechtávat se a pochopit tu tragikomičnost. Výborné, paní autorko!

To se máte, já si ještě chvíli počkám.

Skromná to žena.

Pobavila jsem se. Výjimečně jsem si přes e-shop objednala nějaké tričko, ale na prádlo bych si netroufla.

Moc hezké obrázky, je vidět, že Ti Stromovka trvale přirostla k srdci.

Moc zajímavé.Ano člověk často jde zamyšlený do svých starostí a nevnímá.Až když procítne uvědomí si co zajímavostí míjí.Ty lucerny - skvělé.Miroslav Horníček napsal zase knihu Dobrý den,socho.Všímal si soch okolo sebe a přemýšlel nad jejich výrazem,co si asi ta socha myslí atd.Moc pěkné počtení.Jako tento Váš článek.

Za takovým místem nemusím nikam chodit, nosím si ho v sobě. Proto se občas "potkávám" s lidmi na stejné vlně, i když se osobně nikdy nepotkáme.

I moje myšlenky pádí, kulhají a jsou často na odstřel. Děkuji.

Paní Marie, děkuji za Váš dojemný příběh o soužití s laskavou babičkou. Máme štěstí, když můžeme s úctou a vděkem vzpomínat na ty, kteří nás provázeli životem. I já jsem měla báječné prarodiče a byla bych ráda, kdyby i po mně jednou zůstala dobrá vzpomínka.

V případě Itálie je třeba si ohlídat datum, protože lidi očkovaní v lednu a v únoru by mohli mít problém ;-)

HYNEK mi připomněl setkání i60 v Doksech, kdy jsme se na něm, na přímluvu Alenky Vávrové u kapitána, v květnu 2016 plavili po Máchově jezeře.

Přečetla jsem jedním dechem a smekám. Já bych asi zbaběle couvla.

Nedomnívám se, že senioři nejsou cílovou skupinou, která by měla posuzovat vhodnost a obtížnost testů uchazečů o vyšší stupeň vzdělání.

Maruško zdravím Vás a děkuji za krásné vyprávění. Také dnes už s úsměvem říkám, byl to krásný život, plný odříkání a těžké práce. K tomu, aby zůstal ve vzpomínkách krásný, jsem musela nejprve odpustit a to i sobě. Kdo dnes ví, co znamená, uživit se na rodné hroudě.

Jendo, ráda jsem si přečetla pokračování. Zajímavé, moc hezky napsané - jako všechny tvé cestopisy.

Hani, pampelišky nehubím. Taky se mi moc líbí. I na tvých fotkách. :-)

Děkuji za pozvání. Mé kroky už zavítaly do těch končin. Je tam krásně. A recept určitě vyzkouším.