Když přijímali žáky naší třídy do Pionýra, já jsem mezi nimi nebyla. Ne omylem, ale protože si to můj tatínek nepřál. Mě jako dítě to samozřejmě mrzelo. Problém nastal, když učitelka donesla do třídy dopisy sovětských dětí, které si chtěly dopisovat. Také jsem si vzala adresu dívky Světlany z Uralu. Bylo zvykem si měnit pionýrské šátky. Jenže já jsem žádný neměla. Takže šla maminka se mnou do krámu a šátek jsme koupily. Přišel mi za něj ruský, lehký hedvábný, jenže jsem ho nemohla nosit. Do Pionýra jsem vstoupila v 6. třídě těsně před tatínkovou smrtí, kdy už mu to bylo dost jedno. Díky za hezké vyprávění.

Soni, tak hezké toulání, taky se na to těším, už si s dcerou plánujeme, kam se podíváme. Zatím to byl Plešivec a včera větrná Milada. Fotky máš, jako vždy, moc hezké. :-)

Pracovníci v sociálních službách by měli být nejen dobře proškoleni, ale hlavně zaplaceni. Jejich práci obdivuji, namáhavá fyzicky i psychicky.

Naďo, Ty se k Miladě vždy ráda vracíš a ona už na Tě čeká a nabídne Ti pokaždé krásné možnosti fotografování.

Aničko, jsi dobrá, že chodíš za každého počasí a ještě pořídíš takové krásné fotky. Za sebe děkuji.

Zajímavý rozhovor. Takový rozverný.

Ne všude jsou svědomití urologové. Já mám velmi špatné zkušenosti s nemocnicí v ČB. Až po letech potíží mi rakovinu prostaty zjistili .... Ten test PSA, spočívající jen v rozboru krevního vzorků v laboratoři, je pro mnohé z tamních lékařů prý finančně zatěžující a obvodní praktická lékařka se spoléhala na urologii. Naštěstí můj syn objevil až v Praze specializované Proton centrum, kde mě pak po 5 týdnů ozařovali a dodnes není jisté jestli již nebylo pozdě, já na operaci s narkózou nemohu. Kdyby někdo z čtenářů i60 potřeboval více informací, napište mi na exin.farsky@seznam.cz. Také mi o tom i zde již vyšel článek „Musíme si pomáhat aneb Jak jsem bojoval s rakovinou“.

Krásná procházka. Dík!

Vzhledem k tomu, že touha a chuť jsou hybnou pákou k činnosti, nepochybuji, že časem naleznete, v čem skutečně vyniknete. Myslím, že využiji vaší zkušenosti a s rajčaty na balkoně nezačnu, i když i mě ta myšlenka už dlouho láká.

Žijete, sledujete, píšete - vše je jak má být. :-)

Překrásné fotografie a poutavý článek. Kroměříž je opravdu mimořádně zajímavé moderní historické město, navštěvovali jsme s manželem opakovaně.

I kdyby kočky nebyly léčitelky, tak jsou to velmi milá, příjemná zvířátka - ale ony léčit umí, už svou krásou, jemným kožíškem... .

I vy, když všichni? :-)

Díky, Věrko, krásné. Každá cesta někam vede a má svůj konec a k tomu dříve či později dojdeme.

Ke konci se sice trochu vytratila poetika začátku, ale myšlenka je fajn.

Děkkuji za hezkou úvahu, příroda je opravdu mocná čarodějka.

Jakékoliv projevy agresivity jsou za mne neomluvitelné.

Eleno, koupili jste si ten původně pronajatý, nebo jiný?? Někdo mi na likvidaci hryzců poradil, abych zapálila do jejich děr sirný květ... Sousedka se zvědavě ptala, co dělám... dej mi jich pár, máme hryzců spoustu... nejsem lakomá, dávám...... Druhý den na mne přiletí soused, šílí... kouř ze sirného květu se chodbičkami hryzců dostal až do skleníku ke kořenům, do rána byla všechna rajčata a okurky šedivá,, schlíplá, bez známek života... jestli se zbavili hryzců jsem se nedozvěděla....Jo zahradničení je radost, ale i věda:)))

Tak někdy se batůžek hodí,ale běžně nosím menší kabelku křížem přes tělo,zdá se mi to praktičtější.Na zádech není taková kontrola,kdyby se tam někdo chtěl vloupat.

Mimořádně zajímavý článek, děkuji.