Moc hezky napsáno ,vždyť každá zahrádka plná květin k nám promlouvá. Dík....

Každý nový nápad se cení.

Zase jsem okouzlen vaším umem!

Díky moc za hezký rozhovor...* I já musím z vlastní zkušenosti potvrdit, že z těžkých životních etap se dá skutečně vypsat - pomáhalo mi to už i v mladším školním věku. Podrobný deník si píši od svých 25 let - po roce 1989 jsem některé věci použila jako podklad při psaní a vydání svých pěti publikací... Letos mi už bude 75 let, ale život se se mnou stále ještě nezačal mazlit, takže si deník píši neustále a tím si často pomáhám nabírat sílu k dalšímu životu...

Budete se možná smát, ale dřív než prošoupané toulavé botky si půjdu koupit nové náušnice. Tam - doufám - nával nebude. Já jsem totiž při nošení roušek dvě náušnice ztratila.

Dobrá nabídka. Teď už záleží jen na seniorech, zda kurzy absolvují.

Jendo, tvé cestopisy čtu ráda; nikdy jsem neměla příležitost moře moc prožít. Obdivuji tvoji lingvistickou odvahu mluvit kostrbatou chorvatštinou. Pajdulák cestovatel je bezva.

Pane Soukup, díky, ale jako "leader" se skutečně necítím. Co ale cítím pořád velmi silně, to je moje náklonnost k Chorvatsku. Učil jsem se chorvatsky, abych mohl komunikovat s místními. Když s nimi člověk mluví jejich řečí, jsou úžasní. Byli jsme tam těsně po válce, když poblíž Kninu byly ještě ojedinělé útoky a s domácími jsem probíral hlavně uplynulou válku. Tak, jak ubývalo rakije v lahvi, byl rozhovor čím dál, tím víc neformálnější. A ve vinotéce jsem měl prémiové víno. Bylo mi staříkem řečeno: "Vi čete dobiti nešto bolje." A tak jsme si užívali těžké dalmatské červené.

Zuzko, pobavila jsi mě. Napsala jsi to moc hezky. :-)

Milé jako vždy. Teď ještě aby nám slunce svítilo a počasí moc nezlobilo.

Díky za procházku neznámým krajem a krásné fotky z této procházky. Mě tedy nohy vůbec nebolely.

Dle mého názoru je neuctivé tykat cizímu člověku ať je jakéhokoliv věku. A co se týče angličtiny tak to je velký mýtus i když nerozlišuje tykání a vykání tak má zase jiné prostředky jak vyjádřit odstup od neznámého člověka.

Dobře napsané, jen mě trochu překvapil ten vůl. Kdyby u toho byly ještě fotky, bylo by to dokonalé. :-)

Přeju paní jiřince hodně dalších let, pokud možno ve zdraví, jen se mi zdá, což není problém paní Bohdalové, že je na obrazovce v jednom kuse. To bude spíš tím, že se v téhle době nic pořádného nenatočilo. Ale třeba taková Fany, to je koncert. :-)

Tam já se rychtuju už léta, snad se tam letos mrknu. Díky za připomenutí :-)

Moc hezké, že probíhají taková cvičení, ale s mými dysfunkcemi pánevního dna bych se ráda svěřila do péče nějakého dobrého fyzioterapeuta.. Máte někdo prosím zkušenost s http://www.urogynekologie-otcenasek.cz/fyzioterapie/ ráda bych se na něco zeptala a budu moc ráda za rady.

Dimkovi se to náhodou moc povedlo a viditelně jsi omládla. I na mezinárodních soutěžích kadeřníků velmi často vítězili muži. Máš to doma zajištěné, nemusíš nikam chodit a shánět antigenní test.

Cestování s vámi se mi moc líbí. Tam už se asi nikdy nepodívám, tak aspoň timto způsobem. Děkuji.

Haničko, tahle oslovení podle dobytka jsou nesmrtelná a asi je nic nenahradí. Už před mnoha lety mi vyprávěl jeden kolega, že stáli někde ve frontě a před nimi dva mládenci a samý "vůl". Pak jednomu něco upadlo, nevšiml si, a kolega ho oslovil: "Pane vole, něco jste ztratil". Kluk koukal, přece jen si to trochu uvědomil.

Kdybych nemohla pracovat a chodit po kavárnách a obchodech to by mě z toho švihlo.