To je moc zajímavé. Znám - kdysi z výlohy prodejny ruského zboží Čajka , ale jak se barevné předměty vyrábějí, jsem nevěděla...

Na těch vysokých podpadcích bych se přizabila.

Tak sladkobol je bez obrázku. Asi si ho nezaslouží.

Demižon dobrého destilátu denně dodá dost důvodů dotvořit důležité dílo.

Těším se na pokračování!

Zajímavý článek; já osobně jsem se s tímto jevem nesetkala.

Pane Zelenka Vy a samé ženy ?

Dano, díky, to bych se nechala pozvat. ☺ Krůtí závitky se špenátem si kopíruji, recept vypadá zajímavě.

Moc si práce lékařů a výzkumníků vážím.

Super....děkuju.

Já tomu systému tedy jako rozumím, ale stejně si myslím, jestli by to nešlo zařadit do programu distančního studia Univerzity třetího věku. Možná tak v délce dvou, tří semestrů. On ten rok a půl bude možná doba, než na vás dojde řada a pokud do té doby člověk nezemře tak alespoň získá diplom.

Ano, myslím, že je pozdě.

Máte svatou pravdu, doba se změnila, všechno je a jde úplně jinak. Taky si krátím čas přebíráním skříně a zásuvek. Občas se hezky obléknu a natřásám se před zrcadlem. Nedávno jsem ve starých dokumentech po rodičích našla obálku s deseti stokorunami z roku 1961. Už jsem čtyři prodala na jednom portále na PC. Třeba se s jarem všechno změní. Myslím ale, že už nic nebude jako dřív. Děkuju za zamyšlení.

Ze své zkušenosti mohu napsat, že jsem po smrti manžela řešila pár problémů, ale vždy jsem se setkala se vstřícností a pochopením. Udělala jsem si soupis všeho co potřebuji zařídit a postupně jsem si vyřízené odškrtávala.

Moc milé mudrování.

Zuzano, děkuji za dojemný příběh, který mě oslovil. Můj bratr ve 14 odešel studovat do NDR, pak pokračoval v NSR, následně pracoval jako žokej a trenér dostihových koní. Narodily se mu dvě dcery, jedna postižená. Nesměli jsme se vidět 21 let. Moje maminka se tím trápila celý život. Bratr občas jezdí s rodinou do Prahy, ale domov už má jinde. Jsou to složité osudy.

Hanko, jako obvykle, to nemá chybu. Taky si občas prozpěvuju, někdy si u toho připadám jako blázen. Ale po Vašem článku už ne. A pár písniček přidám.

Aničko, toto místo bych ráda navštívila,ale vím, že to nedám. Musí tam být krásně po všechna roční období. Toto zimní, které jste mi přiblížila i s nádhernými fotkami je neskutečně krásné, děkuji vám...

Souhlasím, Věstonické Venuše nikdy nebyly můj typ.

Soni díky za krásný článek. Takové dny občas mívám také, kdy se zamýšlím nad svým životem, co bych udělala jinak, do čeho bych už nikdy nešla, co bych naopak vylepšila apod. Ono asi s přibývajícím věkem to takto má každý z nás. Proto je třeba, abychom se nějak zabavili a při tom si dali třeba i tu štamrdličku pálenky. Na povzbuzení a také na zdraví...tak virtuálně si s Tebou ráda přituknu........Fotky jsou nádherné, na tu plavbu bych se dala také. To muselo být opravdu hodně zážitkové plavání.