Elenko, ty tvoje úžasné fotky s vtipknými popisky jsem si musela 2x prohlédnout, jak se mi líbí. Držím se hesla o kterém píšeš, že senior má jít dvakrát denně se psem, i když ho nemá. Přesto jsem někdy lajdák a jdu jen jednou denně, ale za to na celé dopoledne. Děkuji za obrázek i popis ťuhýka, toho asi u nás nikdy neuvidím. Líbí se mi fotky i na FB.

ALI, Ty nikdy nezklameš. Je pro mě velkým potěšením číst Tvoje řádky. U nás je to s holešovskými vnoučaty jasné. Ten nestarší je celý děda - rozvážný a pomalý. Ta dvojčata celá babička - splašení, hluční, prostě Vodnáři. Ale jsou naši, z rodičů nemají vůbec nic.

Díky za každonedělní dávku kultivovaného humoru.

Nejen poezie, ale i silný příběh. Děkuji.

Překrásné.

Díky za pozvánku. Zrovna dnes jsem si poslechla ze záznamu Blízké setkání Terezy Kostkové, jehož hosty byli Tereza Brodská a Pavel Ondruch. Hlavním námětem rozhovoru byla právě zmíněná hra v divadle Ungelt.

Pěkné.

Tak jsem se po ránu zasmála, děkuji za článek. Nebylo to ale škodolibé, jenom to ve mně vyvolalo vzpomínku na podobné všudypřítomné bláto, když jsme, ještě jako děti chodily se sestrou a přes ulici bydlící kamarádkou do školy. Tehdy se stavěla nová hala přádelny a veliká budova podnikového ředitelství v mém rodném městě a bylo to několik let strávených v bahně. Jediné štěstí bylo, že se tehdy nosily barevné holínky:-). Měly jsme za tu dobu stavby několikery a po přebrodění bláta jsme se je vždycky snažily umýt kde se dalo. Když bylo po dešti, vymetly jsme cestou na náměstí ke škole všechny louže.

Hezké zamyšlení nad náhodami. Ať vás stále potkávají jen ty šťastné. :-)

Protože jste, s prominutím, služka a ne partnerka. Kdybyste se ve vaření, úklidu, praní a ostatních, denně potřebných, věcech spravedlivě střídali, tak by "partner" věděl co vše je třeba dělat a jaká je to práce. Pokud se válí u televize zatímco vy kmytáte, tak se není co divit, že vůbec nechápe, o co vám jde.

Jo sny, ty nám někdy dají zabrat. Zrovna na dnešek jsem měla docela hezký. Líbí se mi titulní foto. Přeji vám jen krásné sny.

Nadi, hezká procházka, i když jsi zklamala ty kačeny :-))

Byl to takový sympaťák, pohodář. Upřímnou soustrast příbuzným.

(:-))

Pane Sýkoro, těším se na pokračování příběhu.

Blani, super a díky za nové informace.

Na Hrabalovu chatu se těším.

Děkuji za to milé a lidské přiblížení.

Jste obdivuhodná žena. Silové sporty u žen nejsou sice můj šálek kávy, ale jako bývalá tělocvikářka se zajímám o všechny sporty. Na vás je vidět, co vše je lidské tělo (ale ne každé) schopno vydržet. Je to až k neuvěření. Přeji vám, ať jste spokojená, daří se vám a vydrží vám zdraví co nejdéle.

Děkuji za článek, vzpomínky mě vrátily znovu do dětství a k básničce Františka Halase: Proč se prádlo, milá mámo nevypere jednou samo? Povím ti to, poslouchej jednou mámám bude hej. Na takové košiláčky budou všude prát jen pračky. Na mě zbyde po tom praní jenom drobné zašívání. Dneska už si život bez pračky představit nedovedu, ale to bělení utěrek na trávníku, to ano. A soused když jde okolo se pokaždé diví a říká: "To se ještě dělá? To dělala moje babička..."