Něco tak krásného a dojemného jsem už dlouho nečetla. Moc ráda bych si přečetla nějaké pokračování.

Děkuji za zajímavý článek. K

Dobrý den, pěkně jste to napsala. Podstatné je CHTÍT. To, ale chce jeden a jedna z tisíce. Kolik alkoholiků přestalo pít? Kolik kuřáků přestalo kouřit. Kolik lidí přestalo brát drogy? Bolí mě klouby, ale mám obezitu. Za to mohou doktoři? Není to jen můj názor, ale i přednosty kardiologie ve Fakultní nemocnice v Motole. Takže zkracujte si život. Buďte chlapi sami. Nikdo vám nebude nadávat, ale dožijete se v průměru o 8 let méně. Proč? Protože dámy o nás pečují a jim všem děkuji, ale především té své. Jindra

Doplnění : na obr. 33 je kámen. Je rozmazaný a nejde to přečíst. Na tomto místě ( zvaném Zaryje) byl vyzvednut jeden ze základních kamenů pro Národní divadlo v Praze r. 1868.

Další pro mě velmi zajímavá dokumentace, Něco takového mě moc baví. Dávám stranou ideologii a hodnotu nabízeného, je to zkrátka obrázek své doby. Někdy si z tohoto důvodu kupuji retro časopis Staré dobré časy. Nezajímají mě drby, ale ukázky reálií. Děkuji.

Krásná pointa, už jsem se dlouho tak nezasmála. Díky za každé nedělní ráno s Vaším fejetonem. :-)

Bezva, už se těším :-)

Byli jsme zde a skleněný oltář je opravdu unikát... :-)

Jako vždy moc zajímavé čtení. Skoro jsem se na ta místa “pŕenesla” a užila si to.

Pamatuji si, jak jsme si koupili rádio s gramofonem a na něm jsme si přehrávali ze začátku jen pár desek Hanky Zagorové a Karla Gotta. Její Studánku stříbrnou jsme milovali oba. Pro mne byla křehká až éterická bytost, která nás provázela celým životem. Teď zrovna v jejím dokumentu hrají naši zamilovanou Studánku stříbrnou. Bude nám chybět, čest její památce.

To je smutná zpráva. Po Haně Zagorové naštěstí zůstane mnoho krásných písní. R.I.P.

Podobné vzpomínky mám moc rád. Je to trochu nostalgické vzpomínání. Také jsem dal na íčko tři vzpomínkové články. Můj otec prožil první válku jako dítě. Ale doplatil na ni děda,, který padl na Haliči. Také mám poměrně velký archiv. Vyšla mi i kniha Výprava do ztraceného času. Moc pěkný příběh, Oldřichu!

Marie, to musel být zajímavý zážitek, díky za sdílení.

Barboro, Barboro, proč jsi tak daleko ? Moc by mě to tam bavilo !

Františku,ani se Ti nedivím. Mně by asi z těch hadů kleplo.

Jeden z mála životních příběhů, kdy žena Lenka (56) se nestala manželkou, muž (60) se nestal manželem a jeho matka (80) se nestala tchyní a všichni si tak zase šťastně žili, jak jim to vyhovovalo, dokud nezemřeli. :)

Dalibore, moc hezké. Zkrátka kdo si počká, ten se dočká... ☼

Vlaďko, tvé cestopisy se čtou jako román. Krásně jsem se s tebou dotýkala Berounky, přírody, skalisek a života. Máš můj velký obdiv nejen za krásné fotografie. :-)

Moc hezké, milé vzpomínky, děkuji.

Díky za zajímavé informace a fotky. To je neuvěřitelné jací dokáží být volení představitelé kulturní ignoranti. Výstavy Jana Zrzavého v Praze patřily k mým nejoblíbenějším výstavám. Mrzelo mě, že obří obraz Kleopatry byl prodán do zahraničí a není Národní galerii.