Kdysi vyprávěl Menšík, jak se přátelil s celoživotním kamarádem Kostelkou a často spolu prý chodili na předlouhých procházkách, kdy jeden doprovázel toho druhého domů a pak si to zase vyměnili a doprovázel ten první zase toho druhého . . . . . pořád spolu „kecali a kecali“ a měli si stále co nového říci a bylo jim evidentně spolu moc dobře, a že je velká škoda, že Kostelka „nemá prsa!“ (že není ženou), že by z nich byl ideální pár a spousta věcí by se tím hned vyřešila. Tím chci já říct, že když se najde dokonce tedy muž a žena, že je úplně jedno, jaký je mezi nimi věkový rozdíl, že to mezi nimi musí hlavně „klapat“, že si musí být v něčem hodně blízcí a jeden o druhém si musí říct - a to bez ironie ): „Ty jsi mi tu k plné spokojenosti s životem ještě chyběl!“ A že si později třeba zase zevšední a rozejdou se, tak to může potkat všechny, dokonce i ty s „ideálním“ věkovým rozdílem.

Nenávidět může kdo? Každý to nějak vidí,tak to nebudu komentovat. A Vietnamci?Nebýt jich ,tak u nás v Chlumci nenakoupíme. A závidět jim? Může si to ten který zkusit.

Děkuji za zajímavý článek o významné pomoci osamělým seniorům.

Tak ta se povedla. Moc hezká.

Díky za vzpomínku na krásná místa :-)

Tolik krásy na tom světě ..., kterou umíš, Alenko, emotivně přiblížit. Veliké poděkování za pěknou fotoreportáž.

Hezky zveršovaný úkol. :-) i když nejde elekrika,oheň v krbu hezky praská,zahřeje nás pozdní láska.

:-) :-) Ať bublinou rozhodnutí v mozkovně není aneurysma... :-) :-)

Jo – tak to na světě chodí, zatím se máme jako prasata v žitě a zabýváme se psy, jako by to byli lidé. Jsme obézní – psi i lidé. Ale nyní stojíme před propastí a když ti odmítači všech starých technologií ve jménu záchrany planety udělají ten velký krok a přivedou celou Evropu do hladomoru a do občanských válek, tak si pak budeme ve sklepích šeptat, jak nejlépe upravit psa (ale i krysy) na česneku, aby to nikdo nespatřil a neudal nás, maso bude zakázané. A ta ideologie nás bude dál nepřetržitě ohlupovat, i když budeme umírat hlady, že my – lidé nejsme přece tak důležití, ale jen Země, kterou pak předáme asi opicím, aby na ní hospodařily lépe a radostněji. :) :) :) Němci mají schopnost všechno krásné svou důsledností to provést tak zběsile dokonale, že se i z toho stane zase jen největší zvrhlost, kterou svět dříve nepoznal.

Tohle je zajímavá část. Některé vazby, o kterých píšeš, že jsou špatné, jsou mezi lidmi již ustálené. Je otázkou, zda literární text musí být striktně pravopisně čistý. Ale pokusím se to ve svých pracích respektovat. Ne vždy se mi to ovšem povede.

Obdivuji rozsah znalostí J.Z. Obdivuji jeho literární tvorbu. Jen se mi zdá, že článek je jen shrnutím části definicí pocitu štěstí jiných osobností, přitom je zde náznak sdílení autorovy současné niterní tvůrčí i citové projekce do literární tvorby. Možná se mýlím. Můj příspěvek je osobní rezonancí na obsah článku.

To se mi líbí, obrázek smíření a pohody - a splněno :-)

Vítězství by si zasloužila všechna děvčata. Gratuluju!!

Děkuji za recept a přeji panu kuchaři, ať se mu dobře nejen vaří, ale i daří.

Děkuji za krásný příběh o kočičce. Moc se mi líbil. Moje kočička měla taky 3 koťátka, tak poctivě se o ně starala a hlídala je. Podařilo se nám je darovat. Ještě dlouhé týdny se dožadovala, ať ji pustíme na komoru. Hledala ty svoje drobečky.... Pak jsme ji nechali vykastrovat a máme po starostech. S kocoury je to jiné, ti domů nic nepřinesou.

Krásná procházka okolo rybníků. Musíme si toto pozvání pamatovat a až přísně budeme plánovat výlety okolo Děčína a Ùstí naše kroky nasměrovat tímto směrem. Juráška bych chtěla mít doma.

Hezká úvaha.

To je tak sugestivně napsáno, že snad najdu nějakou třílitrovou zavařovačku a aspoň trochu zelí do ní "našlapu", abych posílila naše zdraví a potěšila své nakřápnuté srdce. Díky za recept, ten náš jsem už dávno někde zašantročila. ♥♥

Jako vždy to nemá chybu. Pohlazení pro duši.

Podzim je nejbarevnější období v roce, mám ho moc ráda. Moc hezké fotografie.