Jaroslav Čtvrtečka

Po nutném onkologickém léčení, které u mě trvalo přes dva roky, jsem v invalidním důchodu. Asi je to pro mě to nejlepší, co jsem ze svých zdravotních komplikací mohl pro sebe získat. Lepší už to nebude a horší snad, ještě dlouho taky ne. Bohužel už nemohu hrát v rockových kapelách, jako předtím, v bývalé práci mne už taky nepotřebují, ale co, mám svůj slušný důchod a nestěžuji si. Vyznám se dobře v IT a elekronice, fotografuji a pořád se něco nového učím, nebo jezdím na svém skútru 125ccm, jak kdy. Raději fotím pravé emoce a ne ty hrané, proto tvrdím, že spíš fotím rozvádějící se páry, než ty neupřímné strojené svatby. Sbírám staré fotoparáty, zejména typ AGFA, kolem třicátých, až sedmdesátých let, počty jdou už do desítek unikátních kousků. Mám papíry na řízení lodí, morových i plachetnic, na lodní vysílačku. Chci se v brzké době naučit staré metody mokrého vyvolávání klasických filmů a fotografií, jako protipól současné moderní digitální fototechniky a taky, abych ty desítky starých, avšak dosud plně funkčních fotoaprátů, mohl postupně vyzkoušet. 
Mám v plánu studovat na universitě třetího věku, asi dějiny umění, grafiku a další obory, které mne baví a na které jsem v životě zatím vůbec neměl čas. Snad to stihnu, kdo ví?