Potácíš se věkem a závějí.

Básně na skle vlaků v sabveji

píše tvůj pohled na sebe sama.

Dvojjaká hra chvíle s dotykama.

Odkudsi z dáli se dívá dítě.

Přijde-li blíže, políbí tě,

nepřijde-li, slova se nespojí.

Chemie tvorby chce obojí.

Na Boží hoře hoří křoví.

Také se podobáš Sysifovi,

když k ní putuješ na ránem.

V úpatí usedáš na kámen.

Potácíš se věkem a závějí.

Kam chodíš, když dny osamějí?

Dívat se do vlaků na sebe sama?

Báseň je hra chvíle s dotykama.