Moje milá mi zase říkala: Hlavně nikam nejezdi, nic nepiš a neztrapňuj se. Jenže to na mne má zcela opačný efekt. Takže samozřejmě sedám do auta, jedu a píšu, ačkoli jsem prý úplný magor.
Pro ty, kteří mne ještě neznají, předesílám, že jsem milovník vody a především lodí. A od května do října dlím v zátoce na Slapech na hausbótu. Je to celkem solidní loď s vestavěným motorem, a když jej pustím naplno, jede to dokonce nějakých pětadvacet kiláků za hodinu. I dobří cyklisté mají, co dělat, aby stačili.
Jenže na hausbótu to ale tentokrát nebude žádná vepřovka. Nebo vlastně ano, protože vepřové ve vlastní šťávě z konzervy jsem nakonec povečeřel. Ale jen studené, neboť nové propanbutanové topení s vařičem (prý v jednom) se mi nepodařilo zprovoznit. A to jsem jim za to vysolil tři tisíce.
Dost prekérní situace, že?
Venku je u jezera na nule, v lodi kolem deseti, klepu se i ve vaťáku jako ratlík. Voda má tak osm. Normálně kotvím v zátoce, ale na zimu pro jistotu vytahujeme lodě na pláž na Ždáni. To mimochodem znamená, že nemám k dispozici obvyklou elektrickou přípojku. Zátoka občas zamrzá a už se párkrát stalo, že led trup lodi některým lenochům roztrhal. Fakt ovšem je, že to bylo naposledy někdy před deseti lety. Zima je rok od roku mírnější i na Slapech.
Bez elektřiny jste prostě nahraní. Nejenže si pořádně nezatopíte, ani neuvaříte, ale ani nerozsvítíte. Takže zapaluji svíčky a přepínám další osvětlení na záložní autobaterii. Přestože letos před sezónou jsem kupoval novou a v zátoce ji prakticky nepoužíval, je skoro vybitá. Nenahodím ani televizi. Nechápu.
Moje jediná energie se jmenuje tuzemský rum. Po třech sklenkách jsem se statečně rozhodl, že večerní hygienu vykonám v přehradě. Vyplatilo se, voda byla teplejší než ta v mé minikoupelně. Deset temp tam, deset zpátky, vyfrotýtovat a zase do vaťáku. Sice jsem se třásl ještě hodinu poté jako ratlík, ale měl jsem dobrý pocit.
Zkouším oživit notebook, abych se podělil o tyto krásné zážitky a zkusil spojení s civilizací. Signál mám skvělý, ovšem baterky na nule. Co se dá dělat, jediná energie, co tady funguje, je ten tuzemák. Takže další tři sklenky, zamknout a rychle do péřového spacáku. Na něm jsem nešetřil a vyplatilo se.
To abych vám mohl toto vše napsat. A modlím se, aby nepřišla rýmička. Jinak si to doma pěkně schytám. Pěkné Vánoce někde v teplíčku!