Naše kočičí zlatíčko Medvídek odešel za duhový most. Trápení začalo koncem dubna, když z nevinného pokašlávání a kýchání se vyklubala nejdříve alergie, následně v krku polyp a z polypu karcinom, který se začal agresívně šířit v celé tlamce. Nepomohla ani operace, pouze Medvídkovi prodloužila život o měsíc a my čekali na zázrak, který nepřicházel. Těšila jsem se, že letos od května budeme i Meďánkem jezdit na zahradu, kde máme nový domek a kde bychom polovinu měsíce bydleli, poněvadž pracuji už na půl úvazku, ale osud rozhodl jinak. Od poloviny června se potvrdil Medvídkův velmi vážný stav a my jsme se museli smířit s krutou realitou. Stav se bude zhoršovat. Dnes ráno jsme museli učinit jedno z nejhorších rozhodnutí v našem životě. Kočička od včerejška přestala úplně jíst a pít, nemohla polykat, byla apatická, nechtěla vylézt ze skříně, takže jsme se rozhodli pro eutanázii. Odvezli jsme ji pak zabalenou v dece se žlutou chlupatou myškou a kytičkou z heřmánku, ke kterému ráda čichala, do kanceláře Kremace zvířat a urničku vysypeme v rozáriu pod menhirek, kde dříve jako venkovní kočička ráda odpočívala. Společnost jí bude dělat socha Venuše Mélské a růže, z kterých uždibovala na jaře konečky. Zapálili jsme za Medvídka svíčku, brečíme a čekáme, až bolest přebolí.
Kdo nezná Medvídka (v srpnu by slavila páté narozeniny), dole jsou odkazy na články, kde jsem psala, jak se z divoké kočičky stal domácí milovaný mazlíček.
https://www.i60.cz/clanek/detail/26707/jak-medvidek-ke-stesti-prisel-4-cast-aneb-spokojena-kocicka
