Můj příběh z dětství

Můj příběh z dětství

28. 7. 2015

Když jsem byl malý špuntík, tak jsem využil jednoho dne díru pro slepice v plotě, do které se vešly pouze ony a já. Prolezl jsem a vyrazil do světa. Aut tehdá ještě mnoho nejezdilo, a tak jsem se v klidu vydal po chodníku směrem k Jablonci.

Na kopečku, před kovárnou, u jednoho domu bylo několik schodů. Vylezl jsem nahoru, a jelikož ze schodů byl bezva výhled dolů do Mšena na tramvaje, kochal jsem se. Okolo jezdily tramvaje, kousek níž byl park a naproti hasičárně stařičký dub.

Doma však zatím nastal poprask, a tak se mě rodiče spolu se sousedy vydali hledat. Cestu dlouhou jsem neurazil, tak maximálně 800 metrů. I to na tříletého špunta bylo dost. Rodiče se vyptávali kdekoho, jestli neviděl malého kluka. Jeden pán povídal, jestli to není náhodou ten, co támhle sedí na schodech. A bylo z toho radostné setkání. Rodiče mě chytli do náruče a šlapali jsme k domovu. Místo výprasku ještě zastávka u Havrdů pro lízátko.

Tak tohle znám z vyprávění mých rodičů.

Můj příběh
Autor: petr stejskal
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Rypáčková
Já se ztrácela často.Děti se mi neztrácely, jen jednou u moře 13 letý syn/už jsem to sdílela/ , psa jsem zapomněla u krámu několikrát /i jsem došla domů a divila se, že mě nevítá!./
Lidmila Nejedlá
Také se mi ztratil v parku syn na tříkolce. Ty chvíle, než máma najde své dítě jsou tristní! Hezká vzpomínka.
Květoslava HOUDKOVÁ
Byly i "zapomenuté" děti. U obchodu Zelenina byla lavička, tam maminka posadila brášku a šla nakoupit. S nákupem došla zpět k domu a tam si teprve uvědomila: "Kde mám kluka"? A Vládík - naštěstí - stále seděl na té lavičce. Já jsem asi po mamince - občas jsem zapomněla na svou Sabinu (fenku špice) , uvázanou u pro-dejny. (V obou rukách nákup - 3. ruka pro vodítko nebyla)
Anna Potůčková
Já se sice neztratila, ale když rodiče nechali otevřenou branku tak jsem se vrhla střemhlav pro právě projíždějící koně. Ti měli více rozumu, než já a hned zastavili. Takto mně to vyprávěli již nežijící rodiče.
Zuzana Pivcová
Kéž by to i se všemi dnešními ztracenými dětmi dopadlo vždycky takhle dobře!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 18. týden

Tento týden budou otázky v kvízu na téma "Psi". Protože je mezi vámi, čtenáři, mnoho pejskařů, jistě si s otázkami snadno poradíte...