Prázdninová reportáž o vycházce na houby
FOTO: Jan Hrubý

Prázdninová reportáž o vycházce na houby

8. 7. 2016

Bouřkové mraky nad Českou Třebovou byly rozehnány ranním větrem a ozvěny nočního hromobití byly zapomenuty. Doma jsme se rozhodli, že vyrazíme na krátký výlet do blízkých lesů, ze kterých se už několik dní zdvihaly vodní páry. Zvlhčené podhoubí by mohlo vyprodukovat něco dobrého do houbové smaženice. Z centra našeho města je do okolních lesů dost daleko, a tak jsme vyrazili dopoledne autem na výlet  s tím, že zaparkujeme u cesty a možná narazíme na nějaké houby už u okraje lesa.

Havarované auto

Cestou jsme zahlédli za městem havarované auto v příkopu , které narazilo do velkého pařezu (viz foto v příloze). Naštěstí osazenstvo zničeného vozu již bylo odvezeno k ošetření do nemocnice asi před několika dny. Podobný pohled na autohavárie mne vždy nutí k zamyšlení, proč lidé zbytečně spěchají a riskují ? Snažíme se řídit starým latinským výrokem - " Festina lente "- přeloženým jako známé varovné přísloví " Pospíchej pomalu."  Protože nemám řidičský průkaz, tak se snažím slovně zpomalovat jízdu manžela. Ten ale jezdí opatrně, a také často říká :" Není kam spěchat. V nemocnici a na hřbitově je pak času víc než dost."

Vzhůru do lesů

Zahlédli jsme několik aut zaparkovaných u lesa, a tak jsme jeli dál, až jsme našli volné místo u cesty pro lesnické traktory. Optimisticky jsme si vzali velké košíky do ruky a všichni tři jsme vyrazili. První můj brácha, za ním moje drahá polovička a pozadu já s malým košíkem a zrcadlovkou na případnou fotoreportáž, kdybychom objevili krásné houby. První snímky v příloze jsou z cesty prosluněným lesem.

Skromný úlovek, ale krásná procházka

Měla jsem dlouho pocit, že jedlé houby s námi hrají na schovávanou. Po půlhodinové procházce naše rojnice objevila v lese jen několik masáků (muchomůrka růžovka). Při náročném hledání jsem si pro radost udělala pár snímků krásně prosvětleného lesa a mnoha nejedlých hub. Možná byly některé i jedlé, ale ty, které dobře neznáme - raději nejíme.  Bohužel na monitoru počítače působí jedlé houby podstaně lépe, protože každý si představí chutné pokrmy, které se z nich dají připravit.  Vyfotila jsem sice hezký hříbek rostoucí na pařezu, ale byl to bohužel jen tzv. hřib žlučník, kterému se také říká hořčák - pro jeho palčivou chuť. Můj bratr našel několik několik malých poddubáků a manžel hodně masáků. Přinesla jsemv košíku také několik kousků. Tak nám to doma vyšlo na chutnou smaženici masáků na oleji s kmínem. Podle atlasu na internetu roste u nás v červenci velké množství hub, ale musí mít dostatek vlhkosti a vhodné tepelné podmínky.

Krásně jsme se prošli na měkkém jehličí, pokochali jsme se pohledem do okolních údolí, poslouchali jsme zpěv ptáků a cítili vůni lesa. Hub sice nebylo tolik, ale příště zase vyrazíme do přírody pro radost. Máme krásné lesy a mnohé vyprahlé země s pouštěmi nám naši přírodu mohou jen závidět. Kdysi jsem byla na výletě na Sahaře a žádné houby jsem tam neviděla.

(Lákavý snímek obrovského hřibu je převzatý od našeho známého Jana Hrubého s jeho souhlasem z facebooku)

 

 

PRÁZDNINOVÁ REPOTÁŽ - Napište reportáž z výletu, dovolené, z vašeho města či obce. Autoři reportáží získají předplatné MF Dnes, anebo kvalitní LED svítilny. Pravidla soutěže najdete zde.  

Můj příběh Soutěž - prázdninová reportáž
Hodnocení:
(5 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Slavíková
S dcerou jsme byly včera nad Karlovými Vary. Hodně přerostlých a červavých hřibů (minulý týden je někdo přehlédl), růžovky, dost klouzků, čerství hnědáci, pár kovářů a několik sluk svraskalých (divný název, ale chutná houba). Nejvíc mě naštvala skupinka hořčáků - seděli v mechu v dokonalé skupince, vylezli jsem za nimi do kopečka a málem mě trefilo. Hrála jsem si s tou nadílkou do půlnoci, podušené dám do sklenic, z hnědáků jsem uvařila omáčku a nejlepší hlavičky přijdou do octa. A doufám, že se brzo dostanu do lesa znovu.
Elena Valeriánová
Tato reportáž mí utekla, jsem ráda, že jsem ji dohonila :-) Moc hezké lesní povídání a hezké fotky.
Hana Rypáčková
To je hřib- mamut! V parku jsem včera našla pod dubem 4 dubáčky mláďata. Přerostlé praváky jsme sbírali na hrázích rybníků- kdysi.Když se zadařilo neměli jsme košík. S košíkem a nožem se houby poschovávali.Je to radost při hledání. Na severu , když je nesbírají to nebaví, křemenáčů plný les.
Naděžda Špásová
Houbaření miluje celá naše rodina. Takový plný košík je radost veliká. Občas se nám to stane. Není nad procházku lesem. *****
Eva Mužíková
Já také ráda chodím na houby, mám radost z pohybu v lese a když se t.zv.: " zadaří", jsem schopná celý úlovek rozdat po baráku těm, kdo se do lesa vydat nemohou. Suším jen hříbky, pochutnávám si na růžovkách upravených na všemožné způsoby.. Lesu zdar
Alena Vávrová
Asi 10 velkých hřibů jsme s manželem našli před mnoha lety. Jeli jsme na ně nazdařbůh. A já pak najednou řekla " tady zastav". A byly tam, docela na malém plácku na kraji lesa...
Dagmar Králová
Máte pravdu pane Karle. My jsme zase zažili v Norsku celé lány křemenáčů, které tam také nikdo z domácích nesbírá, ale cizinci jako my ano. Ale nemá to ten půvab dlouhého hledání a radost ze vzácných kousků jako u nás.
Karel Boháček
takové hřiby jsme sklízeli ve Skotsku, tam je nikdo nesbírá, tam je rarita výška od 50cm výše...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.