Proč se nebát stěhování do Domu s pečovatelskou službou
V novém domově. FOTO: archiv Evy Mužíkové

Proč se nebát stěhování do Domu s pečovatelskou službou

24. 1. 2023

Opustit byt a přestěhovat se ve vyšším věku do zařízení pro seniory? Pro někoho to může být nepředstavitelná až krizová životní situace. Moje zkušenost je však zcela opačná. Bylo to jedno z mých nejlepších rozhodnutí v životě. V novém novém domově jsem velmi spokojená.

Při podávání žádosti v roce 2021 jsem byla informována o tom, že v mém případě, kdy mi zatím nepřísluší příspěvek na péči, bude čekací doba nejméně čtyři roky. O to větší překvapení pro mne bylo, když mi v říjnu loňského roku pracovnice magistrátu města sdělila, že mi byl od prvního listopadu 2022 byt v domě s pečovatelskou službou přidělen. To bylo opravdu nečekané, skoro mne to trochu rozhodilo. Asi v polovině října jsem byla vyzvána, abych se přijela na byt podívat s tím, že jej nemusím přebrat. Jedno odmítnutí je tolerováno, žádost běží dál. 

Samozřejmě jsem byla moc zvědavá, bytů je v celém areálu opravdu hodně. V okamžiku kdy mi pracovník magistrátu ten můj ukázal, bylo rozhodnuto. Líbil se mi, to jsem opravdu nečekala. Byl mi přidělen byteček v přízemí s ohromnou čtyřmetrovou terasou s výhledem do velkého átria. Všude plno okrasných keřů a malých květinových záhonů, lavičky, velká pergola kde se senioři v létě setkávají a konstrukce na cvičení. Hned jsem si představovala jak si tu svoji terasu a její okolí na jaře osázím květinami, jak si sem přenesu spoustu trvalek ze svého paloučku, jak to potěší kolemjdoucí. Však jsem s její výzdobou začala hned před vánočními svátky, aby kouzlo Vánoc vstoupilo i do mého vysněného domova.

Terasa je jedna ze součástí nového bydlení, ale hlavní je vlastní byt. Ten mne nadchl svou prostorností. Ohromná bezbarierová koupelna, široká chodba a 25m2 velký obývák s kuchyňským koutem. K bytu mám k dispozici v suterénu sklep. Nábytek jsem si pořídila vlastní kromě dvou třídílných (téměř nových) skříní, které mi zde byly po dohodě ponechány po předchozí majitelce. Jedinou větší investicí byla dřevěná polohovací postel, to abych měla do budoucna maximální pohodlí.

No a pak to začalo, celý zbytek měsíce příprava na stěhování. I když jsem nikdy neskladovala zbytečné věci, divila jsem se, kolik toho "potřebného" s sebou povezu. Do toho mne obšťastnil covid, takže několikadenní nutná pauza... Nebudu popisovat, co vše přestěhování a předávání starého bytu obnášelo, ale DALA jsem to! Takže si zde již třetí měíc společně se svým papouškem užívám a vím, že mé rozhodnutí bylo jedno z nejlepších v mém životě.

 

I když nemám příspěvek na péči, jednou za měsíc si zaplatím vyprání ložního prádla, využívám služeb údržbáře (třeba výměna žárovek), odebírám obědy, a tak využívám služeb Domova s pečovatelskou službou alespoň částečně. Nemusím se finančně omezovat, náklady na zdejší bydlení mám o necelých pět tisíc nižší!

V pantoflích přejdu chodbu ke kadeřnici a k rehabilitační sestře, autobus zastavuje čtyři minuty od budovy, každé úterý se mohu zúčastňovat akcí organizovaných pro zdejší obyvatele. Jelikož jsem opravdu jedna z mála z těch, kteří nejsou odkázáni na pomoc chodítka či invalidního křesla, snažím se naopak při zajišťování akcí pomáhat, třeba asistencí při přípravách občerstvení, grilování apod. Každou středu jezdím do Vratislavic venčit čubinku mé kamarádky, jiné dny vyrážím na vycházky a seznamuji se s novým okolím. O víkendech podnikáme s kamarádkou, Dorinkou a pejskem od syna, výlety do vzdálenějších končin. Zkrátka, jsem stále v pohybu.

Nikdy bych si nepomyslela, že si i přes vyšší věk dokážu tak zvyknout, docela mne to až překvapilo. Vůbec, ale opravdu vůbec se mi nestýská po mých milovaných Vratislavicích, pouze si občas zatelefonujeme s úžasnou kamarádkou Járinkou. Mnohokrát, když tady ve volné chvilce rozjímám nad svým současným životem, cítím takový zvláštní pocit. Pocit štěstí, vnitřního klidu, pocit radosti nad mým rozhodnutím a říkám si: " Tady jsem opravdu doma". Díky za každý den, za každou hodinu, za každé nové ráno v novém domově.

Děkuji vám, které neodradila délka mého článku a přečetli jste si jej až do konce.
Zdraví vás velice, pisatelka Bertice

 

bydlení domov pro seniory Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 62 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Mužíková
Díky Hudečci, společně to vše zvládneme jako před lety. E
Jiří Hudeček
Evičko udělala jsi moc dobře. Máš to tam pěkné a nedej na negativní hlášky, které zde jsou. Obdivuji tě, jak jsi akční a vše děláš s rozmyslem. Také ti s Leničkou moc děkujeme, že pomáháš tátovi se zařizováním k přestěhování a tím zároveň i nám. Krásný článek i s fotografiemi.
Lenka Hudečková
Evi, tak to je super!!! Jsem ráda, že Tě máme a že se táta brzy postěhuje "za Tebou". Byt je velký, jak vidím a světlý.. Jsem nadšená. Snad si tatínek taky zvykne, jako Ty..., ale přece jenom je to chlap a je starší...:-).
Jarmila Komberec Jakubcová
Evi přeji ti hlavně zdraví a pohodu v novém domově. Pamatuji na naši íčkařku Květku Houdkovou, která také žila v Pečovatelském domě v Kostelci nad Labem. Ta ale v tomto zařízení spokojená nebyla, protože si asi moc nerozuměla se spolubydlícími. Pamatuji jak si neustále na ně stěžovala, že jsou "drbny".
Eva Mužíková
Ještě jednou děkuji za další reakce. Eleno napsala jsi to i za mne, díky.
Miluše Hasenohrlová
Evinko, moc pěkně napsáno. Přeji Ti v novém domově mnoho a mnoho spokojených let.
Elena Valeriánová
Myslím si, že vůbec nejsou důležité náklady v tomto konkrétním PD, každý PD má jiné náklady a každý z nás jiné příjmy. Takže je na každém z nás jestli bude bydlet v PD nebo pod mostem.
Jindřich Berka
Chápu, když je někdo nemocný a třeba sám, tak sní o domovu seniorů. Jenže já sním o tom, že zemřu doma mezi svými blízkými. Vzpomínám na dědu, jak ten dům seniorů těžce snášel. Říkal: Pořád chodím na funusy a žádná sranda". Jezdil rád za mnou do devadesáti vlakem 100 km, aby z toho prostředí vypadl. Každý to má jinak nastavené, to chápu a přeji hodně zdraví. Jindra
Eva Krausová
Evi, klobouk dolů, žes to stěhování zvládla. Já jsem na vše sama a stěhování si vůbec neumím představit. A to jsem mladší, než Ty. Navíc mám byt v osobním vlastnictví, takže u mě by nešlo jen o stěhování, ale o starosti s prodejem bytu. Popravdě musím říci, že z mého bytu by se mi nechtělo, na druhou stranu se též obávám jak to vše budu ve vysokém věku zvládat... Ale u Tebe je to v novém bydlení nádhera a za krásnou cenu. A že tam může mít senior i psa ap. je paráda. Udělala jsi super rozhodnutí. Ať se Ti tam krásně a ve zdraví žije. :-)
Eva Mužíková
Dobrý den pane Jane. Děkuji za připomínku, ale když si zajedete níže, 24.1. ve 13.58 je tam vše popsáno. Chápu že ne každý si čte všechny reakce a přečte jen článek. Ale na druhou stranu je to přece jen veřejný portál, tak jsem nepovažovala za vhodné uvádět detaily. Ptáte se, odpovídám. Hezký den.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.