Místo mého srdce: Dolní Štěpanice
Všechny fotografie: Z archivu Vladislavy Dejmkové

Místo mého srdce: Dolní Štěpanice

13. 2. 2023

Dolní Štěpanice jsou součástí obce Benecko v Krkonoších. Rozkládají se ve dvou údolích kolem říčky Jizerky a potoka Cedron. Za historické datum založení osady se pokládá rok 1304, kdy byl předán do užívání štěpanický hrad Janovi z Valdštejna.

Jméno osady je odvozeno od vůdce kolonizační družiny vladyky Štěpána. Zatímco hrad už v polovině 16. století zanikl, osada existuje až do dnešních dnů. Zajímavou osobností spojenou s tímto místem je Jan Buchar, průkopník lyžování a horské turistiky v Krkonoších. Přes 40 let působil v Dolních Štěpanicích jako učitel. V roce 1890 přivezl hrabě Jan Harrach na své panství lyže z Norska. V zimě 1892-93 podle nich nechal vyrobit právě na pile v Dolních Štěpanicích několik kopií a nabídl vybraným lidem, mezi jinými i učiteli Janu Bucharovi, aby je vyzkoušeli. A byl to právě Jan Buchar, který si uvědomil jejich význam pro turistiku.

A jak se uhnízdily Dolní Štěpanice natrvalo v mém srdci? Docela jednoduše. Zde se narodili a žili mí předkové z maminčiny strany. První z nich se tady s rodinou usadil v 19. století, když od obce odkoupil budovu staré školy. V domku na obrázku se narodila jak moje babička i teta, tak i moje maminka. Ve Štěpanicích také žilo plno mých strýčků a tetiček a dalších příbuzných. Nikdy jsem se v tom moc nevyznala. Možná proto, že rodinnými vtahy mohutně zamíchal můj dědeček a babička. Ti se vzali, i když byli bratranec a sestřenice. V ústním rodinném podání se traduje, že museli mít svolení až od papeže.

stepanice1978-domek.jpg

Já a moje sestra jsem v této venkovské chalupě strávily pár dní každé prázdniny. Malý domek byl zasazený do stráně, pod okny omamně voněla květinová zahrádka a o kousek dál tekl a zurčel potok Cedron. Tehdy byl perfektně čistý, chodily jsme se k němu každé ráno umýt a vyčistit si zuby. V chalupě nebyl vodovod, v tmavé zadní síni byla pouze studna s pumpou. Na potoce se tehdy máchalo i prádlo, které se předtím vyvařilo v obrovském prádelním hrnci na plotně. Z potoka se v konvích nosila voda na zalévání malé zahrádky i do dřevěných necek na koupání. V domě tehdy bydlela sestra mé babičky, která se nikdy neprovdala. Říkaly jsme jí tetičko. Možná i z toho důvodu se o nás ráda každé prázdniny pár dní starala. Vyrážela s námi do blízkého okolí. Cílem našich vycházek bylo natrhat jahody trávnice, maliny, ostružiny či borůvky, najít houby nebo nasbírat bylinky. Vše, co jsme nestihli sníst cestou, se doma okamžitě zpracovalo. Z malin se vyráběla báječná voňavá malinovka, kterou se poléval i trhanec. Borůvky posloužily do knedlíků či do buchet nebo na koláče. Z hub se nejčastěji dělávalo pořádné krkonošské kyselo, které bylo nejlepší až druhý den, kdy se v něm všechny chutě rozležely. A bylinky se většinou sušily ve svazcích na půdě, nebo se z nich vyráběly tinktury.

 

stepanice-rodina1974.jpg

Za deště jsme si četly nebo šmejdily na půdě, kde jsme si vždycky našly něco zajímavého. A tetička většinou doplnila naše nálezy nějakým příběhem ze svého mládí nebo dětství. Našly jsme i části starého dřevěného stavu, který sloužil k obživě našich předků. Když jsme byly nešťastné, že už se nedá složit a stále jsme nechápaly, jak se na něm pracovalo, vzala nás tetička na návštěvu k poslednímu žijícímu tkalci z vesnice. Na půdě jsme se musely vyhýbat krabicím, kde byl uložený velký vyřezávaný pohyblivý betlém. Těch jsme se nesměly ani dotknout! Až o několik let později ho opravil a znovu zprovoznil náš strýček.

Na svých vycházkách jsme často navštěvovaly i své bližší či vzdálenější příbuzné. Vyslechly jsme od nich spoustu příběhů, většinou jsme dostaly i nějaké drobné občerstvení. Někde to bylo mléko rovnou od krávy, jinde zase malinovka, třešně, jablka, hrušky nebo švestky. Pravidelně jsme chodívaly s bandaskou do statku pro mléko a vajíčka. A občas i do místního konzumu pro chleba a kousek masa. Každou neděli jsme s tetičkou vypravily do kostela do sousedních Horních Štěpanic. Vždycky ve svátečním, s kytičkou připravenou na hrob. Odměnou za půlhodinový výstup do kopce byl nádherný rozhled od kostela na panorama Krkonoš.

Stačí tyto jednoduché a průzračné věci k tomu, aby člověku takové místo přirostlo k srdci? Mně stačily. I jako dítě jsem vnímala, že se život tady v mnohém liší od života ve městě. Nechyběla mi anonymita a hluk velkého města, nepostrádala jsem televizi, ba ani tu tekoucí vodu. Cítila jsem se tady dobře, přirozeně a spokojeně. Všechno tady mělo smysl.

Vrátila jsem se na toto místo párkrát i jako dospělá. Naposledy jsem tu strávila pár dní se svou sestrou a jejími dětmi v roce 1978. Z tohoto pobytu je i většina přiložených, dnes již docela historických fotografií. Všechny pocházejí z mého fotografického archivu. V současné době tato chalupa stále ještě existuje, před několika lety prošla rozsáhlou rekonstrukcí.

 

S využitím wikipedie

 

 

 

cestování města a obce Místo mého srdce 2023
Hodnocení:
(5.1 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Ženatová
Milá Vlaďko, díky moc za velmi zajímavý článek a působivé dobové fotografie*
Lenka Kočandrlová
Takové prázdniny by se mi moc líbily,ale neměli jsme žádné babičky ani dědečky,ani jiné příbuzenstvo, tak jsem bývala o prázdninách hlavně na táborech ROH.
Daniela Řeřichová
Vlaďko, moc ráda čtu tvé články, mají silný citový i hodnotový náboj. Fotografie jsou kouzelné tím, jak nepřikrašlují okolí, jak podávají svědectví o dané době a daném místě. Na Benecku jsme byli párkrát s dětmi v létě. Je tam krásně.
Marie Měchurová
Vlaďko, vůbec se nedivím, že na takové místo ráda vzpomínáš. I když jsem z Moravy, měla jsem možnost tuto část naší krásné země navštívit. Hezké vzpomínky.
Hana Polednová
Vlaďko, hezká vzpomínka z Tvého dětství a i fotografie z této doby. Tento kraj neznám, ráda jsem se dočetla zajímavosti o tomhle koutku naší republiky.
Dana Puchalská
Vlad'ko,až dnes jsem se konečně dostala k přečtení Tvého článku. Ano,líbil se mi jako ostatním. Děkuju.
Alena Velková
Z toho milého vyprávění a krásných fotek na mě úplně dýchlo naše dětství na chalupě, kdy jsme také chodívali do vsi s bandaskou pro čerstvé mléko a do lesa na maliny, jahody a borůvky. Nikdy nám vůbec nevadilo, že jsme neměli tekoucí vodu ani elektřinu... byly jsme šťastné děti.
Helena Přibilová
Paní Vlaďko, děkuji za krásné vzpomínkové vyprávění.
Anna Potůčková
Vladko krásné vzpomínky Ti zůstaly a zcela určitě je to krásný kraj s krásnou přírodou.
Alena Tollarová
Vlaďko, děkuji za krásné vzpomínání na zašlé časy s doprovodnými fotkami. Věřím, že Ti toto místo přirostlo k srdci.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.