Vrah a ředitelka školy
Ilustrační foto: Pixabay

Vrah a ředitelka školy

3. 10. 2023

Je možné spojení ředitelky školy s mužem odsouzeným za vraždu? Je. Není to fantazie spisovatele. Je to život. Vstoupila s ním do manželství a v 45 letech mu porodila syna. Asi to nebylo šťastné. Před tím byla vdaná také za učitele, s kterým má další tři děti.

Synové jsou již dospělí, inteligentní a mají odpovídající místo na pracovním trhu. Její muž se upil. Nevím, jestli utápěl svůj žal proto, že ho neustále podváděla nebo byl závislý. Myslím si, že ona trpí syndromem Romea a Julie. To znamená, že neustále hledá tu počáteční fázi zamilovanosti. To okouzlení. Někdo tomu říká „pravá láska“. Když to skončí, velmi si rychle najdu někoho jiného. K té druhé fázi lásky asi podle mě ještě nedospěla. Vrhá se následně stále do dalšího a dalšího dobrodružství a nikdy není spokojená.

Zůstala sama se třemi dětmi. Byla jako mladá vdova podnikavá. Zadlužila se. Prodala byt a koupila výhodně bývalý pionýrský tábor v oblasti Nízkého Jeseníku. Kam se s dětmi přestěhovala. Dva kilometry za vsí je rekreační rybník, kde kolem něho jsou rozestavěny jako kuřátka pěkné chatky s hlavní budovou s jídelnou. Zařízení a vodní plocha je ukryta v lese. Romantický a klidný kout naší vlasti. Jen do školy to měla s dětmi daleko.

Začátky byly krušné. Děti malé a ona na vše sama. Ubytování pronajala jedné firmě pro její stavební dělníky. Byl tam ubytovaný i on. O 5 let mladší svobodný muž. Kouká po práci z chatičky, jak žena zápasí se dřevem. Sleduje její zadeček, a jak se ohání sekyrou. Sám mezi chlapy. Vyleze a pozdraví. „Nechcete pomoct“? Na těžkou práci je zvyklý a je to pro něho brnkačka. On štípe a ona dříví na zimu rovná. Bůhví, jaká bude zima a jestli přijdou dny, kdy se odtud autem nevyhrabe. Musí pro sebe a děti zabezpečit teplo. Kopa dřeva zmizela. Zve ho dál. Podá mu občerstvení a povídají si. V lese bude asi ubytován půl roku, než se přemístí na další stavbu. Sblížili se. Z chatky se přestěhoval do její ložnice v hlavní budově. Všechno jí o sobě řekl. Seděl 12 let za vraždu. Byla to obyčejná vesnická rvačka, která v horských slovenských vesnicích je běžná. Jenže on svého soka, který ležel již bezmocný, umlátil klackem. Chlapecká nerozvážnost? Nenávist? Zloba? Alkohol? Nakonec byla svatba a ona v pozdním věku porodila. Chtěla to. Koupili si ve vsi dům a rekreační zařízení pronajímali.

Časem ji přestal přitahovat. On byl jednoduchý, ona vzdělaná žena s rozhledem. Neměli se o čem mnohdy bavit. Začala opět hledat. Našla si milence. Mého známého. Jenže neměla rozum. Tahala s sebou svého syna. Třeba prý říkal: „Maminko, ty voníš jako strejda Zdeněk“. Samozřejmě, že to sdělil i svému otci. Pohádali se a ona se slovy: „On nás zabije“. Poměr skončila. Za rok jí zavolá do práce. „Jak se máš?  Nechceš zajít na kafe a popovídat si“? „Víš to už je dávno“. Již ji nezajímal. Pak z ní vylezlo, že na benzinové pumpě, jak tankovala, ji oslovil jiný muž. Asi jede opět ve starých kolejích. Ještě jednou ji potkal v lázních. On tam byl na rekondičním pobytu. Ona tam byla s kamarádkami na lovu. Popisuji jen zážitek mého známého, aby mě opět někdo nenapadal. Každý ať si dělá, co chce.

 

Můj příběh vztahy a sex
Hodnocení:
(4.3 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Miloslava Richterová
A já si zas myslím, kdo chce, ať si přečte, kdo nechce, ať nechá být :-)
Jiří Dostal
:-) A to já si myslím, že leitmotivem příběhu je vynikající práce nápravného zařízení na mravním vývoji vraha; chlapa v hospodě bezdůvodně umlátí klackem, ale nevěrná fuchtle mu už za to nestojí! :-)
Věra Lišková
Gustave Flaubert napsal román, Paní Bovaryová, o věčné touze ženy být milována. Tento příběh ze života, je o ženě, která stále marně hledá toho pravého.
Elena Valeriánová
Od věty "Za rok jí zavolá do práce..." jsem tomu přestala rozumět, jaký je vlastně konec? Asi jsem méně chápavá, tak se omlouvám.
Naděžda Špásová
Myslím, že i takové jsou někdy příběhy. Jsou mezi námi lidé, kteří neumí zůstat na jednom místě a denní stereotyp je neuspokojí. Jdou si za svým a co za sebou nechají je nezajímá.
Jiří Dostal
:-) Paní Kosťunová zřejmě udeřila hřebíček na hlavičku, pointu jako obvykle ponechal autor na čtenáři skrze téma a osobitý syžet, způsob vyprávění; zvláštní, že nebyl schopen jinak zareagovat na můj první přípis, kdy jsem mu dvěma slovy nabídl totéž... :-) ... že by i60 jako arteterapie? :-)
ivana kosťunová
Už jsem se lekla, že ten vrah ředitelku školky zavraždil. No naštěstí ne, ale i tak mi uniklá smysl- co tím chtěl básník říci.
Jiří Dostal
:-) Obracíte se sice k někomu jinému, pane Bérka, ale stručně jsem jen připomněl úderný styl v krátkých, jakoby stříhaných větách, jak ho známe ze starší americké literatury... :-)
Jindřich Berka
Pane Dostál, jak jste na tom s duševním zdravím?
Jiří Dostal
:-) :-) Americké vystřihovánky... :-) :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.