O vzniku i zániku života člověka někdy rozhoduje podivná shoda náhodných šťastných či nešťastných okolností. Alespoň v mém případě tomu tak zatím bylo. A tak jsem přišel na svět volky nevolky.
1. Můj pradědeček byl sedlák. Jednoho dne zapřáhl pár volů, usedl na kozlík vozu, ale voly nemohl dostat do pohybu. A to, ani když použil biče. Posléze zjistil, že se před nimi batolí můj malinkatý dědeček (narozen v roce 1885)...
Ponaučení:  Chvála volovin! 
Aneb:  Je vědecky dokázáno, že i drobné volovinky, pokud vzbudí úsměv, nám dokonce prodlužují život.
2. Mým pokrevním otcem a      matkou jsem byl počat jako neplánovaný a nechtěný, (alespoň ne      v tomto vztahu – zanedlouho jsme se já a maminka s otcem      rozvedli). Prostě, chybička se vloudila...
Ponaučení:  Pozor na bejkárny! 
Aneb:  Když někdo není "dobrák vůl", ale "bejk", měl by se naučit používat při sexu ochranné pomůcky.
3. Narodil jsem se předčasně na samém konci války - a to ve sklepě při náletu Američanů na Prahu. Říkalo se, že si spletli Drážďany s Prahou. Zlobím se na ně, mohl jsem dnes být o téměř 3 měsíce mladší. Inkubátor nebyl, tak mě dali do plynové trouby. Alespoň se to tak v rodině traduje, maminka mi to nikdy nepotvrdila ani nepopřela. Přežil jsem to, ale od té doby jsem alergický na svítiplyn a na různé „trouby". Někdy mi to hloupě kecá. Možná jsem trochu připečený. Jindy mám dlouhé vedení. To zas vypadá, že jsem nedopečený. Ale nepředhazujte mi to, prosím. Já už s tím nic nenadělám.
Ponaučení:  Nešetřit na nepravém místě! 
Aneb:  Před útokem na nepřítele v neznámé krajině si nekupujme tu nejlevnější navigaci na vietnamské tržnici. (To je můj vzkaz Američanům).
A tak jsem tu. Dnes už také dědeček. Ale před voly jsem se nikdy neplazil.
Co      bylo pak a trvá 
1. Dětství a mládí až do promoce jsem prožil v Praze. Ale musím uvést na správnou míru dezinformaci o mně šířenou. Ačkoliv jsem původně Pražáček, už není pravda, že jsem svoji první živou krávu hledal v ZOO.  Naopak, čtyřnohé krávy znám již od dětství z prázdnin u babičky a dědečka ve Vysokém nad Jizerou.  A mám je rád pro jejich hluboké a moudré oči. Až na ty mouchy v nich. Prostě si tam nedosáhnou oháňkou - nikdo nejsme dokonalý. Mně se jedinkrát v životě podařilo chytit najednou dvě mouchy v letu. Rukou, oháňkou by to nešlo.
2. Již od roku 1970 jsem Jihočech a půvabné Českokrumlovsko jsem si zamiloval. Původně jsem žil přímo v Krumlově, kde jsem na inzerát dostal místo s podnikovým bytem. Po nástupu do školy v Českých Budějovicích jsem si zadaptoval opuštěný nájemní byt ve starém domě v centru města, ale po narození dětí v roce 1973 a 1975 jsme hledali možnost být s nimi o víkendech a o prázdninách v přírodě. Podařilo se mi u obce Brloh na Českokrumlovsku koupit chalupu, kterou jsem postupně adaptoval téměř z trosek. Z kantorského platu jsem jinou možnost neměl a hlavně nás okouzlilo prostředí. Bohužel mi žena v roku 1978 onemocněla a o rok později zemřela. Takže na pár let se stavba zastavila. Ale později kluci rádi pomáhali, stavařina je bavila a zůstali u ní i profesně.
3. Po povodni v roce 2002 jsem přišel o byt v Českých Budějovicích (nájemní dům v zoufalém stavu byl zakoupen developerskou firmou a zbourán). Odstupné za byt mi na koupi jiného bytu nestačilo, ale pomohlo mi adaptaci chalupy téměř dokončit a přestěhovat se sem i se svými kluky. Stinnou stránkou života vdovce na samotě v krásné přírodě je ovšem závislost na automobilu, a tím i omezený kulturní a společenský život, zejména v zimě. Po odchodu do důchodu jsem přišel i o možnost přespávat v kanceláři, pokud u nás není zasněžená cesta protažená, což bývá někdy celý den, ale určitě každé dopoledne. Ani Univerzitu třetího věku proto nemohu navštěvovat, jak jsem si plánoval. Přednášky totiž začínají v 9.00 ráno a sněhové období zasahuje i do jarního semestru. Proto jsem vděčný vynálezcům knihtisku a internetu. A lidičkám, kteří mi jsou něčím blízcí a jsou ochotni se mnou alespoň virtuálně komunikovat. Děkuji vám, přátelé.
Moji nejoblíbenější v literatuře
Podle věku
1. Dětství postupně: Ondřej Sekora: (Ferda      Mravenec), 
    Karel May: (Vinnetou), Alexandre Dumas: (Tři mušketýři) 
2. Puberta: Erich Maria Remarque: (Tři      kamarádi) 
3. Mládí: Jiří Suchý (všechny texty) 
4. Stáří:  Jan Vodňanský (Šlo povidlo na   vandr)
Podle žánru 
1. Bible: Adam. Jsem mu vděčný za to, že obětoval své žebro pro
    celoživotní potěšení nás mužů 
2. Beletrie: Betty MacDonaldová (Co život dal a vzal) 
3. Poezie: Jiří Žáček (Okurková sezóna) 
4. Humor: Miroslav Horníček (Dobře utajené housle)
5. Kreslený humor: Pavel Kantorek (Jak přežít cokoliv) 
6. Populárně naučné: Encyklopedie všeho druhu 
7. Detektivky: Erle Stanley Gardner (Perry Mason) 
8. Sci-fi: Robert Merle (Malevil) 
9. Záhadologie: Tajemství kolem nás ( Reader´s Digest výběr)
Koníčky 
1. Hobby blbinky - Recykliteratura. Nonsense 
2. Hobby výtvarné: Jiří Kolář (Koláže a básně zakázaného autora) 
3. Hobby chovatelství: Hafíci.cz, Kočky online/kočičí humor 
4. Scénáře k filmům: Zdeněk Svěrák 
5.Texty písní: Michal Horáček
Právě mám rozečteno 
1. Markéta Baňková (Straka v říši entropie - fyzikální bajky ze      života)
 2. Zdeněk Svěrák (Nové povídky)
3. Blanche Caffiereová (Hodně smíchu a pár slz - Vzpomínky na
    Betty MacDonaldovou)
A jdu na to. Pokračování příběhů „Z mého života" zase někdy příště (první díl najdete zde), ještě bych se s vámi chtěl podělit o pár, snad již veselejších, zážitků. Máte také po ruce hezkou knížku?
Kontakt: lifa.takeiteasy@seznam.cz
 
		 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
                         
                         
                         
                         
							 
							 
							 
							 
							 
							 
					 
					 
					 
					 
					 
             
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								