Pře pikolou za pikolou,
nikdo nesmí stát,
mládí je pryč,
a já si chci zase
jako malé dítě hrát.
Bylo by i s kým,
postavit hrad z písku,
navštívit rodnou vísku.
Volně jako ptáci
jsme tu létali
a nevnímali čas,
byla jen přítomnost v nás.
Pravá letní pohoda,
nebyla to náhoda,
a jak jsme se nasmáli,
když jsme byli ještě malí.
Ještě, že je stále čemu
se smát a že z mládí
zůstal nám věrný kamarád.
 
		 
                         
                         
                         
                         
                         
							 
							 
							 
							 
							 
							 
					 
					 
					 
					 
					 
             
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								