Článek jsem původně napsal pro soutěž Jak šel čas. Protože jsem po zkompletování a zveřejnění článku dodatečně pečlivějším pročtením pravidel zjistil, že dobové fotografie nesmí být stažené z internetu, a porušil bych tedy pravidla soutěže, tak snad článek poslouží aspoň jako pozvánka k návštěvě Mnichova Hradiště. Tomu snad pomohou i vlastní aktuální fotografie města.
Založení města Mnichovo Hradiště je spjato se založením cisterciáckého kláštera kolem roku 1145 na místě staroslovanského hradiště na pravém břehu řeky Jizery. V polovině 13. století mniši založili na levém břehu své poddanské městečko na tehdejší křižovatce cest mladoboleslavské, turnovské a jičínské. První písemná zmínka o městě pochází z roku 1279, kdy ho navštívila královna Kunhuta, vdova po Přemyslu Otakarovi ll. Původní název města byl Hradiště, i když nebylo hrazené, rozkládalo se na území dnešního náměstí a mělo převážně zemědělský charakter. Název Mnichovo Hradiště se ustálil až v polovině 19. století.
Během husitských válek byly klášter i městečko Hradiště vypáleny a majetky kláštera si rozdělily sousední šlechtické rody. Ještě jednou, v polovině 15. století, bylo město vypáleno lužickými žoldnéři a koncem 16. století ho získali Budovcové z Budova. Nejvíce se o rozkvět města zasloužil Václav Budovec z Budova, který měšťanům udělil řadu privilegií a nechal tu postavit renesanční zámek. Po jeho popravě na Staroměstském náměstí r. 1621 přešlo panství do majetku Albrechta z Valdštejna, který je tu v kapli sv. Anny i pochován. Během třicetileté války bylo město požárem znovu téměř zničeno a dlouho se vzpamatovávalo. Ve vlastnictví Valdštejnů zůstalo panství až do roku 1945. Velkou událostí pro město byla roku 1833 schůzka Svaté aliance, kdy Kristián z Valdštejna hostil rakouského císaře Františka, ruského cara Mikuláše a pruského korunního prince Bedřicha Viléma. Během 19. století se začal rozvíjet průmysl a společenské uvědomění. Byla tu výroba kartonů, továrna na výrobu obuvi, která patřila k předním výrobcům obuvi v Rakousko-Uhersku, a na konci 60. let 19. století tu hrabě Arnošt z Valdštejna nechal zřídit cukrovar.
Začátkem 20. století bylo Mnichovo Hradiště okresním městem, byl tu okresní soud, několik peněžních ústavů, byla postavena novorenesanční radnice a budova spořitelny. V roce 1948, po znárodnění veškerého průmyslu ve městě, se začala rozvíjet automobilka Liaz, která zaměstnávala 2000 lidí, na ní navázala i vzrůstající bytová výstavba, vznikl závod Severka s výrobou dětských oděvů, Fruta, chemická čistírna oděvů a další provozy.
Po roce 1989 byla většina průmyslu zrušena, cukrovar, před pár lety opravený a vybavený moderní technologií, byl v důsledku omezení kvót na produkci cukru zbourán. Na jeho místě byly postaveny haly firem Behr a Hella pro výrobu a kompletaci dílů pro automobilky, a vznikly i další menší průmyslové výroby.
V průběhu let město vzkvétalo, byla opravena řada historických staveb včetně zámku a zámeckého parku, a centrum města bylo prohlášeno městskou památkovou zónou. Z původně malého zemědělského městečka se za ta století stalo Mnichovo Hradiště společenským a kulturním centrem s rozvíjejícím se zpracovatelským, spotřebním a lehkým průmyslem. Z tohoto pohledu těch 50 let, které jsem od narození v Mnichově Hradišti prožil je jenom mžik oka, i když řadu scenérií na historických fotografiích si pamatuji.
Zdroj: Stránky a archiv města Mn. Hradiště
Historické fotografie:
https://lukasprokorat.cz/fotogalerie/stare-foto-mnichova-hradiste/
http://mnichovohradiste.blog.cz/galerie/historicke
Aktuální fotografie: autor
