K tomu je zapotřebí vstoupit na některý z oněch vršků a vršíčků a pokochat se mnoha výhledy na tento líbezný, požehnaný kraj. Pojďme tedy společně s cestovatelem Janem Tůmou „vstoupit“.
„Zima je, zima je, každý se raduje, na sněhu i na ledě bavíme se vesele.“ Touto říkankou zavzpomínal Lada na své dětství, když napadl první sníh. A prozaicky dodal: „Přišly první mrazy, přestalo se pást a přestaly i všechny podzimní zábavy. Ale my děti jsme se těšily na všechny zimní radovánky, které zima přináší: klouzání, sáňkování, stavění sněhuláků a koulování. A jak jsme všichni očekávali Vánoce!“
Odkaz velkého rodáka
Hrusice jsou prastará česká ves. První písemná zmínka o ní se datuje rokem 1205. Leží 375 m nad mořem, žije zde necelých tisíc obyvatel a najdete ji nad dálnicí Praha-Brno – dva kilometry severovýchodně od známého rekreačního střediska Senohraby. Dominantou celého okolí je kostel svatého Václava s charakteristickou štíhlou věží, původně románský z poloviny 13. století, později barokně upravený. Na severní straně kostelní lodi se zachoval románský ústupkový portál se sloupy a dekorativní výzdobou; tympanonu nad průčelím vévodí figurální plastika. Málo známé je, že v kostele působil v letech 1819-1837 jako farář Vojtěch Vilém, syn významného buditele Václava Matěje Krameria.
Pamětní Ladovu desku najdeme na domě čp. 15, který stojí na místě původní rodné chalupy. V obci nemůžeme minout řadu objektů známých z Ladovy malířské tvorby a z příběhů o kocouru Mikešovi. Nu, a nedaleko kostela, v centru obce, dosud zve k návštěvě tradiční Hospoda u Sejků, ve všem připomínající dobu Josefa Lady. Nechybí tam stylová výzdoba, všechny stěny připomínají některé postavičky z Ladových děl – a od stolu v koutu jako by právě odešel malíř, který tady tak rád hrál mariáš.
Zážitky mezi Ladovými díly
Podle šipek dojdeme nebo dojedeme z návsi na jižní okraj obce, kde je bývalá letní vila Ladovy rodiny (čp. 115), obklopená zahradou. Byla postavena v roce 1935. Od roku 1986 v ní vznikalo muzeum, které dospělého i dětského návštěvníka zavádí do kouzelného světa obrázků Josefa Lady (1887-1957) a jeho dcery Aleny (1925-1992). Je otevřeno celoročně kromě pondělí a úterý vždy od 9 do 12 hodin a od 12.30 do 16.30 hodin (po letošních vánočních svátcích ve dnech 27.- 30. 12.).
Památník Josefa Lady v Hrusicích je expozicí Oblastního muzea Praha-východ. V přízemí i horním patře návštěvník postupně prochází několika místnostmi. První ho zavádí do Ladova soukromí a rodinného života, druhá je plná úsměvného humoru a Ladových ilustrací v knihách jiných autorů pro děti. Následuje bývalý ateliér a přehlídka vlastních Ladových knih. Zvláštní místnost je věnována kresbám z Haškova Dobrého vojáka Švejka a na závěr prohlídky se seznámí s dílem Ladovy dcery Aleny, která ilustrovala 87 knih. Celkem je v památníku asi 300 obrazů a ilustrací, a také několik set knih.
Ladovo dílo se stále vydává v mnoha světových jazycích. Jeho knížky a obrazy milují lidé, a zejména děti snad na celém světě. Dobře známé jsou například v Japonsku. Když zde byla výprava z této ostrovní země, snažila se do japonštiny přeložit i jména Ladových zvířátek. Z kocoura Mikeše se tak stal Mikesan…
Velký umělec a skvělý člověk
Vánoční pohledy se zasněženými Hrusicemi a kostelíkem zná snad každý. Josef Lada byl nejen vynikající český malíř, ilustrátor a karikaturista, ale také spisovatel. Podobně jako Mikoláš Aleš čerpal z bohatství lidového humoru, jeho hutných zkratek a vypravěčských tradic. Rozsah Ladova díla je ohromný: 15 tisíc kreseb, 13 knih, spolupráce s desítkami časopisů. To vše navzdory tomu, že od raného dětství byl napůl slepý, protože jedno oko mu nešťastnou náhodou vypíchl ševcovský knejp. Je také obdivuhodné, s jakou láskou a péčí se věnoval rodině a výchově vlastních dětí, které byly vždy prvními diváky i kritiky jeho kreseb. Čas si našel i na své další koníčky, mezi něž patřily procházky do přírody a sbírání hub.
Lada prvotně začal jako karikaturista humoristických listů (Rašple, Kopřivy, Šibeničky aj.). Nějaký čas pracoval jako redaktor přílohy Českého slova, která měla příznačný název – Čertova zahrada. Jeho úsměvné ilustrace provázely Haškova Švejka, Erbenova Říkadla, Havlíčkova díla Křest svatého Vladimíra, Tyrolské elegie a Král Lávra. Ilustroval česká říkadla a pohádky (Český Betlém, Moje abeceda, Ezopovy bajky, povídky o kocouru Mikešovi, O bubácích a hastrmanech, Straky na vrbě atd.). Ladovou tvorbou prolíná svět jeho dětství – uklidňující a inspirující středočeská krajina se svými lesíky a kopečky.
V obrazech českých rybníků s vodníky, kresbách veselých zvířat, stejně jako v návrzích scén (z divadelních výprav to byla např. Prodaná nevěsta a Strakonický dudák) se zračí táž lidová moudrost, která prosvítá Ladovou autobiografickou Kronikou mého života a sérií karikatur Válka v kostce. Vynikající jsou také jeho tempery české krajiny a lidové motivy. Skvělý smysl pro humor a nadsázku vložil ve válečném roce 1942 do trojice kreseb Hospodská rvačka, které vyvolávají upřímný úsměv i po desítkách let.
První ilustrovanou a vydanou Ladovou knížkou byla Pohádka o Honzíkovi a zlatovlasé Izdě (1906), zatímco poslední prací byla ilustrace knihy Jana Drdy České pohádky – Zlaté kapradí, která vyšla nedlouhou před umělcovou smrtí. Nejvýznamnější výstava z díla Josefa Lady se uskutečnila v roce 1987 na Pražském hradě.
Je pozoruhodné, že Ladovo dílo mají rády a dobře mu rozumějí i současné děti, tedy generace, o níž je známo, že dává přednost sledování televizoru a počítačových her. Nejvíce je oslovují postavičky vodníka Brčála, kocoura Mikeše, kmotry lišky a kouzelníka Čáryfuka.
Jak do Hrusic
Autem: Z Prahy po dálnici D1, na exitu Mirošovice odbočíme směrem na Benešov, pak vlevo do Senohrab a na jejich konci se vydáme vlevo směrem na Hrusice. – Vlakem: Z Prahy hlavního nádraží (trať Praha-Benešov u Prahy) do Strančic (45 minut), kde navazuje autobus do Hrusic (15 minut). U kostela je orientační plán objektů známých z Ladovy tvorby.
Zajímavosti v blízkém okolí: Naučná stezka kocoura Mikeše v délce 17 kilometrů prochází oblíbenými místy Josefa Lady – není třeba ji procházet celou, stačí vybrat si některý úsek; Ondřejov – hvězdárna na vrchu Pecný (6 km); zřícenina hradu Zlenice, zvaného též Hláska – ze Senohrab po žluté značce půjdeme podél potoka Mnichovka (3 km).