Představme si situaci, kdy jde po ulici starší dáma a zastaví ji mladík s tužkou a papírem. Představí se, vysvětlí, že zastupuje jistou organizaci, která se zajímá o život seniorů a poprosí o odpovězení pár otázek. Anonymně, ale pravdivě. Jedna dáma se ochotně a radostně zastaví. Odpovídá, s mladíkem pak ještě dlouho klábosí a pak doma řekne manželovi: To je fajn, že se konečně společnost zajímá o nás staré lidi. Jiná dáma mladíka rovnou pošle do háje: Dejte mi pokoj, stejně podobné průzkumy k ničemu nejsou, nemám co bych vám řekla.
Je to pěkná ukázka rozdílného přístupu k životu. Někdo je ke všemu podezíravý a nedůvěřivý. Někdo se naopak velmi rád zapojuje do veřejného života, vyjadřuje se k různým problémům, diskutuje.
Každopádně v tomto směru došlo k velkým změnám. Dříve bylo naprosto výjimečné, aby se cílem různých průzkumu stávali senioři. Ovšem nyní, jak jich ve společnosti přibývá, jsou naopak cílem průzkumů nejčastěji. Radnicím i různým neziskovým organizacím nezbylo nic jiného, než vzít na vědomí, že toto je skupina lidí, která hraje ve společnosti čím dál větší roli.
Například v Přerově chystají na březen průzkum, který bude spočívat v tom, že tazatelé budou oslovovat seniory a ptát se jich, co by pro ně město mělo udělat. Mohou vyplnit anonymní dotazník. „Jde nám o to, aby průzkum probíhal přímo v ulicích a nešlo o písemnou anketu bez možnosti vysvětlit si přesně jednotlivé pojmy a údaje. Budeme se ptát například na to, zda by senioři přivítali takzvaná SOS tlačítka, takže je třeba jim zároveň vysvětlit, co si pod tím přesně představit, kolik by tato služba stála,“ uvedl náměstek přerovského primátora Petr Kouba. O tomto průzkumu je dobré vědět, protože ukazuje, že města berou názory dříve narozených čím dál více vážně. Nejde o to, aby lidé dostali nějaký papír, který bude tak nepřehledný, že ho vyhodí do koše, ale aby měli možnost s úředníky diskutovat, vyptávat se, naznačit jim, jak by si život ve městě představovali.
„Často se stává, že lidé podléhají určitým představám, očekávají, co od seniorů budou slyšet a pak jsou překvapeni, že slyší něco úplně jiného, co nečekali. Ve vztahu k lidem vyššího věku velmi často lidé podléhají určitým předsudkům a klišé,“ upozornila socioložka Lucie Vidovičová.
Nikdy dříve nebyli senioři tak v centru pozornosti jako nyní. A to i z dobré i špatné stránky. Na jedné straně vzniká spousta organizací, která jim nabízí služby a zábavu, tudíž i spousta průzkumů, jejichž cílem je zjistit, co lidé vyššího věku opravdu chtějí a potřebují. Na straně druhé je tento trend příležitostí pro různé vychytralce, kteří se spíše jen tváří, že jim jde o dříve narozené, ale ve skutečnosti je zajímá, jak využít různé dotace, vydělat, zkrátka, udělat si ze současného trendu byznys. Právě proto je třeba různé průzkumy nezavrhovat, nebát se jich, ale naopak se naučit rozpoznávat, které k něčemu jsou a k čemu nám mohou posloužit. Jinými slovy, jak je využít ve svůj prospěch.
Protože mnohé průzkumy z posledních let opravdu nejsou jen plýtváním času a peněz. Mnohé z nich ukázaly velmi zajímavé aspekty současného života lidí ve vyšším věku. Jde například o jev, že mnozí lidé, kteří po ztrátě partnera zůstali sami, nejsou schopni z penze utáhnout nájemné. Jde o dlouhodobý problém, o kterém se dříve nemluvilo, ale díky různým průzkumům už není tabu.
„Dokud jsem si nepřečetla v jednom časopise výsledky průzkumu o tom, jaké mají senioři potíže s bydlením, myslela jsem si, že jsem snad sama, kdo se dostal do tak svízelné situace,“ říká jednaosmdesátiletá Anežka z Prahy. Po smrti manžela zůstala ve velkém bytě a na náklady spojené s bydlením dávala přes sedmdesát procent svého příjmu. V podstatě jedla jen suché rohlíky, nejlevnější sýry, pila nejlevnější čaj. „Nenapadlo mi, že bych svůj život mohla a měla změnit, ale když jsem se dočetla, že je to problém mnoha lidí, řekla jsem si, že by se s tím přece mělo něco dělat. Vzchopila jsem se,“ říká. Anežka se rozhodla svůj byt vyměnit za menší, nakonec jí v tom pomohla jedna nezisková organizace, velmi nápomocná jí byla i známá jedné její sousedky. Pomohli jí s nalezením bytu, s úředními formalitami i se stěhováním. Anežka se ocitla v malém mnohem levnějším bytě, za výměnu dostala i nějakou finanční částku, díky které teď může slušně žít. „Mně ty údaje o tom, že jde o celospolečenský problém, pomohly v tom, že jsem se ho rozhodla řešit. Do té doby jsem si myslela, že jde o nějaké moje selhání, že moje trable nikoho nezajímají. Ale už vím, že existují lidé ochotní pomoct a že můžu ukázat dalším lidem v podobné situace, že je třeba problémy řešit,“ říká.
Další dáma zase výrazně omezila počet léků, které brala. „Četla jsem výsledky průzkumu, kde se ukázalo, že bereme léků moc a v nevhodných kombinacích. Dříve jsem spolykala, co mi doktor napsal. Pak jsem nad tím začala přemýšlet, vyhodnocovat informace, radit se s dalšími lékaři. Myslím, že průzkumy jsou velmi dobrá věc a člověk by je měl brát na vědomí,“ říká.
Takže, pokud se někdy někdo setká s žádostí, ať zodpoví několik otázek týkajících se života seniorů, je samozřejmě jen na něm, jak zareaguje. Ale nejhorší postoj je říkat si, že veškeré podobné průzkumy veřejného mínění jsou zbytečné, zmanipulované a neodpovídající skutečnosti. Není to pravda. Z mnohých se totiž o sobě hodně dozvíme, chce to jen mít otevřenou mysl a neodsuzovat vše předem.
