Nacionalismus a identita
Předem varován znamená být předem připraven
Američané jsou jako děti: hluční, zvídaví, neudrží tajemství, neinklinují zrovna k ohleduplnosti, zato dovedou dělat ostudu na veřejnosti. Jakmile se s touto – v podstatě pubertální – povahou Američanů smíříme, dostává jejich způsob chování poněkud smysl a vše do sebe správně zapadá: co na první pohled vypadalo bezohledné a hloupé, jeví se jako sympatické a energické.
Hosté mohou být překvapeni projevem naprostého a nezávazného přátelství Američanů … Posaďte se vedle Američana v letadle: okamžitě vás bude oslovovat křestním jménem, vyptávat se „Tak jak se vám líbí ve Státech?“, povypráví o svém nedávném rozvodu, pozve vás domů na večeři, nabídne se, že vám půjčí peníze a nakonec vás při loučení vřele obejme.
Neznamená to ovšem, že si vaše jméno bude pamatovat i druhý den. … Toto je národ, jehož základním kamenem společenských vztahů je neformální známost.
Jak vidí sebe samé
Jak se sluší na národ, v podstatě vytvořený ztracenými existencemi, trestanci, dobrodruhy a náboženskými fanatiky (demografické složení, které se za 400 let téměř nezměnilo), zachovávají si Spojené státy silnou tendenci neústupně a nekompromisně nespolupracovat. Američané jsou hrdí na to, že jsou Američany – je to ta nejlepší země na světě -, ale každý jednotlivec vám bude vysvětlovat, že právě on není jako ostatní Američané. Že on je jiný.
Američané jsou pyšní na to, že se odlišují jeden od druhého a od zbytku světa. Coby národ přistěhovalců mohou být Američané v podstatě jakékoliv národnosti. Pojem „čistý Američan“ neexistuje. Původní tavenina vykrystalizovala do trilionu etnických odštěpků. Téměř každý Američan je Američan s přívlastkem: chorvatský Američan, mexický Američan, japonský Američan, irský Američan atd. Typický Američan / Američanka se může představit jako Patrik Ng, Oktavio Rosenberg nebo Ilsa-Marie Nugumbwele.
Američan klidně prohlásí „Já jsem Polák“ nebo „Já jsem Ital“, protože jeho prarodiče se narodili v Polsku či v Itálii. Nevadí, že neumí jediné slovo jinak než anglicky a že nikdy nebyl dál na východ než v centru New Yorku a nikdy dál na západ než v Chicagu. Rozhodující je, že umí upéct kolatzki (jestliže je Polák) nebo připravit cannelloni (je-li Ital). To je nejdůležitější.
Jak vidí druhé
Jen 27 % Američanů vlastní cestovní pas. Ve skutečnosti ho nepotřebují, neboť Američan může cestovat celé týdny a přitom setrvávat stále na domácí půdě. Skutečnost, že vlastně každý, kdo žije v okruhu 5500 kilometrů od Američana, je také Američan, dodává průměrnému občanovi nebezpečně provinční rozhled.
Podle názoru Američanů není Evropa příliš rozmanitá. Američtí cestovatelé, účastnící se organizovaných výprav, s klidem zvládnou pět zemí za sedm dnů a vrátí se domů s mlhavou představou, že Eiffelova věž se nachází kdesi v blízkosti šikmé věže v Pise, což vzhledem k americkým měřítkům zase není až takový nesmysl.
Američané mají sentimentální vztah k Britům. Značnou část a literatury a některé lepší televizní programy importují z Británie … z nedostatku vlastních zdrojů hltají Američané všechny nejnovější britské modrokrevní skandály. Náhražkou za královskou rodinu jsou v Americe hollywoodští herci, prezidenti a osobnosti ze světa sportu.
Pozn.: V článku jsou uvedeny doslovné citace. Z estetických důvodů je nepíši v uvozovkách a neuvádím stránky. Vynechaná místa v souvislém textu jsou vytečkována.
Literatura: Faulová, S.: Xenofobní průvodce. Američané. Praha, Nakladatelství XYZ, 2009. Foto: z publikace, s. 6, upraveno.
