Zprávu o tom, ve kterých zemích jsou lidé nejspokojenější a proč, každoročně připravuje Columbijská univerzita pro Organizaci spojených národů. Země jsou hodnoceny podle takzvaného indexu štěstí, který zahrnuje různé ukazatele jako je například hrubý domácí produkt na obyvatele, zdravotní stav obyvatel, kvalita a dostupnost zdravotní péče, bezpečnost, svoboda v rozhodování, délka života, životní prostředí a podobně. Letos se opět zemí, kde se žije nejlépe stalo Finsko. Severské země tradičně vítězí, naopak a konci žebříčku stejně tradičně končí země jako je Afghánistán, Jižní Súdán, Zimbabwe či Rwanda. Česko se v aktuálním žebříčku umístilo na devatenácté pozici, za ním je například Belgie.
Výzkumníci tuto zprávu označují za důležitou, protože se jejím prostřednictvím dozvídají hodně nejen o přáních a představách lidí, ale také o tom, nakolik prostředí a události ovlivňují lidské rozhodování, chování a jejich pocity.
„Může se zdát poněkud zvláštní mluvit o žebříčku nejšťastnějších zemí v době pandemie, ale faktem je, že krizové situace paradoxně mohou pocity spokojenosti zvyšovat. Jistě, pandemie je obrovskou zkouškou pro životní pohodu zejména v oblasti zdraví a příjmů. Nicméně dřívější studie různých katastrof naznačují, že se lidé v těchto situacích semknou a snaží se spolupracovat na obnově svého prostředí, na záchraně životů. A ve většině lidí vyvolává naději, pocit potřebnosti, tedy pocity spokojenosti, naplnění,“ uvedl Jeffrey Sachs, který zprávu pro OSN komentoval. „Opravdu v minulosti v zemích, které prošly těžkou zkouškou, překvapivě po čase docházelo k růstu pocitů spokojenosti,“ tvrdí s tím, že se potvrzuje staré pořekadlo: Co tě nezabije, to tě posílí.
Rovněž ze zprávy i tento rok vyplývá, že na pocit spokojenosti nemá hlavní vliv blahobyt, majetek, bohatství. Jistě, země, které jsou tradičně na špici žebříčku, jsou vyspělé a lidé v nich se mají dobře. Nedá se srovnávat život ve vyspělém Finsku a v nějaké nemocemi a válkou sužované africké zemi. Nicméně vědci připomínají, že na subjektivní pocit spokojenosti a štěstí má vliv tolik faktorů, že ve výsledku je běžné, že spokojenější je třeba prodavač zeleniny na indickém tržišti než majitel několik továren ve Skandinávii. A to jen proto, že prodavač má třeba právě fungující rodinu, zdravé děti a prodá každý den tolik ovoce, že je to všechny uživí. Nic jiného, po čem by mohl toužit, ve svém okolí nevidí, jen lidi, kteří jsou na tom hůře než on. Zatímco bohatí a úspěšní lidé mají kolem sebe mnohdy tolik lákadel, že stále po něčem dalším touží a to k pocitu spokojenosti a štěstí nepřispívá.
Tvorbu zpráv o spokojenosti v různých místech světa označují vědci za velmi důležitou z důvodu, že slouží jako podklad při plánování, rozhodování. „Je nepostradatelná pro ty, kteří tvoří politiku. Ti by ji rozhodně měli znát a zamýšlet se nad ní,“ tvrdí Jeffrey Sachs. Za nejzajímavější totiž považuje to, že ze zprávy každoročně vyplývá, že pro spokojenost lidí jsou důležité i na první pohled méně viditelné věci. Například pocit bezpečnosti, důvěra ve vládu či pocit, že člověk je součástí komunity, že se může spolehnout na lidi okolo sebe. A právě to jsou věci, které se často ukážou být důležité v době, kdy se něco nepříjemného děje, kdy došlo k větší či menší krizi. Pak si třeba lidé uvědomí, že jsou spokojení, ba přímo šťastní, protože mají dostupnou zdravotní péči a souseda, který se zeptá: Nepotřebuješ něco? Jak zpráva potvrzuje, to je mnohdy více než miliony na kontě.
