Budyně nad Ohří měla být naší malou odbočkou na cestě do Libochovic. Malou vzdáleností, leč velkou významem. Protože v tomto městě se narodil můj průvodce Litoměřickem. Chtěl najít svůj rodný dům. Celý život o něm věděl, že je druhý od kraje.
Informaci, od kterého kraje, ale neměl. A tolik si přál ho najít. Zcela spontánně jsem se zeptala, jestli není číslo domu uvedeno v rodném listě. Bylo. Jenda neskrýval nadšení. Ověřil si vše ještě na mapě a mohli jsme se vydat na výlet. Ve městě se musel jen jednou zeptat na cestu. A dům jsme našli. Měla jsem velkou radost a tu jeho, ještě větší, jsem sdílela s ním. Samozřejmě si ho vyfotil a já jsem udělala několik fotek Jendy s hezkým domkem.
Poté jsme se šli podívat na stavbu v Budyni významnější, známý vodní gotický hrad. Ve středověku byl majetkem rodu Zajíců z Hazmburka. Zachovala se z něj pouze část, která byla později přestavěna do renesanční podoby. Jenda předpokládal, že to bude jen krátká zastávka. Nebyla. Okouzlena tím, co vidím, jsem začala fotit. Jenda se ke mně přidal. Po chvíli ochotně přistoupil na můj návrh, abychom Libochovice nechali na příště. Místo nich zajel ještě do lázní Mšené. Krátce jsme si je prohlédli a šli se občerstvit do zahradní restaurace jednoho hotelu. Ke svému stolu nás pozvali starší manželé z Moravy. Téměř hodinu jsme si s nimi příjemně povídali. Jenda nad kávou a vodou, já nad bílým střikem. Užívala jsem si i cestu autem – nevěděla jsem, kam se mám dřív dívat, když je kolem tak krásná krajina. Jenda také zastavil, abych si ji mohla vyfotit.
Zvu vás tedy na báječný výlet krajem, který objevuji a doufám, že ještě objevovat budu.
